Odpovídá: Jay E. Adams

Láska není v prvé řadě pocit. I když pocity později přicházejí a sílí, netvoří základní prvek a podstatu lásky. Láska je prokazování dobra druhým podle Boží vůle a pro jeho potěšení, bez ohledu na to, zda to je (na začátku) nebo není pro vás potěšení. Musíte konat, protože to Bůh říká; nemůžete čekat, dokud se na to nezačnete cítit. Láska začíná poslušností Bohu, ve které jeden obdarovává druhého podle potřeb. Láska není ta sentimentální, sladká, lepkavá věc; milovat je těžké. Často to i bolí. Láska znamenala jít na kříž přes Getsemanskou zahradu. Kristus určitě neměl chuť umírat za vaše hříchy, křesťané, ale přesto to udělal. Písmo učí, že podstoupil smrt na kříži pro radost, která byla před ním. Když vyjadřujete lásku, musíte svůj pohled upírat více na účel a cíl než na bezprostřední okolnosti.

Jak přemáhat zlo Jay E. Adams Sobectví, zloba, rozhořčení, odplata… Příliš často podléháme těmto reakcím, bez přemýšlení, když proti nám lidé hřeší. I když si uvědomujeme, že bychom takto reagovat neměli vůči svým rodinným příslušníkům, sousedům, spoluvěřícím, spolupracovníkům nebo nepřátelům, vyvstává otázka: jak bychom měli reagovat? Jay E. Adams říká, že je lepší způsob, jak ho popisuje apoštol Pavel v listu Římanům 12:14-21. Tento praktický výklad výše jmenované pasáže se zabývá podstatou našeho boje se zlem a ukazuje cestu k vítězství a pokoji. Zde najde pomoc a náhled do každodenních konfliktů každý řadový věřící, vedoucí církve i poradce. JAY E. ADAMS byl děkan Institutu nouthetických studií, napsal mnoho knih na téma poradenství a často se účastnil konferencí o křesťanském životě a otázkách poradenství. Mnoho let působil na fakultách Westminsterského teologického semináře v Kalifornii a založil nadaci křesťanského poradenství a vzdělávání. Více informací o Jay Adamsovi naleznete na webových stránkách www.nouthetic.org. Poutníkova četba, 2014

Když činíte dobro, prokazujete druhým lásku. Láska je jedním z Božích přikázání. Není to beztvará rosolovitá hmota, má v každém ohledu jasnou podobu, kterou tvaruje samo Boží slovo. Činit dobro (tj. dělat to, co Boží slovo definuje jako dobré a co od nás vyžaduje) tedy znamená prokazovat lásku. Ale znovu, láska – tak jako světlo – má moc a představuje pozitivní sílu. Láska útočí na nenávist jako světlo na tmu. Láska je síla, která nikdy neprohrává. Nic ji nemůže vypudit nebo zastavit. Bez konce je její vytrvalost, víra i naděje. Takový duch, pokud je součástí požehnání, je neporazitelný a nelze mu odolat.

Teď se soustředíme na 14 verš z knihy Římanům 12, který ukazuje, jak láska promlouvá. Jak má křesťan v souladu s Boží vůlí slovně reagovat na pronásledovatele? Naše pasáž říká: „Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro a ne zlo.“ Pronásledování může mít mnoho podob. Některými se budeme zabývat později, v tuto chvíli se chci soustředit na slovní útoky. Zvlášť to zdůrazňuji, protože verš hovoří právě o napadání a následné slovní reakci. Útoky, kterým čelí dnešní křesťané, se nejčastěji odehrávají právě v rovině verbální a sociální, nikoli fyzické. V takových situacích není snadné ovládnout svůj jazyk, a proto právě zde dochází k největším zraněním. Láska vás naučí, jak ovládat svá ústa.

Všimněte si, že Pavel neříká: „Jestliže jste pronásledovaní.“ Ne. On předpokládá, že tomu tak bude. To je mimo jakoukoli pochybnost. Písmo učí, že „všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, zažijí pronásledování“ (2Tm 3,12). Jak to říká Ježíš: „Ve světě máte soužení“ (J 16,33). Ale na stejném místě pokračuje: „Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.“ Z toho vyplývá, že jako on přemohl svět, stejně toho dosáhnou i ti, kdo ho následují. On přemohl zlo dobrem, my musíme také.

Pronásledování, jak o něm svědčí Kristus i Pavel, přichází na křesťany (Pavel naznačuje, že čím zbožnější jsme, tím intenzivnější bude i pronásledování).  Křesťanství každého opravdového křesťana jednou vyjde najevo, i kdyby se ho snažil sebevíc skrývat! A pak přijde pronásledování. Urážky, nadávky, výsměch, pomluvy; to vše a ještě více spadá do kategorie slovního pronásledování. A všichni, kdo se nebojí dát své křesťanství najevo, budou ve větší míře pronásledováním trpět. Čím více křesťan žije jako Kristus, tím více jako Kristus trpí. Nemluvím o povýšeneckém stylu života, který provokuje útoky. Křesťané mají být spíše „chytří jako hadi a mírní jako holubice“ (zdvořilí a opatrní, ale ne nečestní nebo falešní). Pokud jste ještě pro svou víru netrpěli, pak buď (1) nejste vůbec křesťané, (2) nežijete, jak by křesťané měli žít, nebo (3) na vás utrpení čeká za nejbližším rohem. Pokud je tedy jisté, že pronásledování přijde, musí křesťan vědět, jak na něj reagovat a musí být připraven. Kristus trpěl pronásledování za život podle Boží vůle, ale přemohl svět dobrem.

Z knihy Jak přemáhat zlo

autor: Jay E. Adams

tištěná kniha:https://www.poutnikovacetba.cz/poutnikova-cetba/jak-premahat-zlo-jay-edward-adams.html

 S přáním Božího pokoje,

vaši Jan a Iva Suchých