Odpovídá Jonathan Edwards

Pan Edwards by nikdy nemohl coby kazatel a spisovatel vykonat tak obrovské množství práce, kdyby nebyl nesmírně opatrný ve všech svých zvycích. V jídle a pití byl zdrženlivý a kdykoli mohl, věnoval se tělesnému cvičení. Rád jezdíval na koni v příjemném okolí Northamptonu, ale i tehdy rozjímal a dělal si poznámky. Pokud ho v noci napadla myšlenka, kterou považoval za hodnou záznamu, vstal, zapálil svíčku a zapsal si ji.

„Svůj čas si rozděloval tak přesně,“ píše jistý nejmenovaný autor, „a své schopnosti dokázal ovládat tak dokonale, že kromě dvou projevů, které si každý týden připravoval, pravidelných a příležitostných přednášek a obvyklých pastoračních povinností, si pravidelně psal své Notes on the Scriptures (Poznámky k Písmu), Miscellanies (Miscelanea), Types of the Messiah (Typy Mesiáše) a Prophecies of the Messiah in the Old Testament, and Their Fulfilment (Starozákonní proroctví o Mesiáši a jejich naplnění). V únoru 1729 zemřel pan Stoddard a veškerá péče o velkou kongregaci přešla na mladého kazatele.

V důsledku jeho neúnavných modliteb a práce a díky Božímu požehnání prožila northamptonská církev probuzení, které pokračovalo i v letech 1734 a 1735. Rozšířilo se do všech částí města a zasáhlo téměř každou rodinu. Během pár měsíců se obrátilo více než 300 lidí a celkové ovzduší města se velmi změnilo. V odpověď na žádost Dr. Colemana z Bostonu napsal pan Edwards zprávu o tom, co se v Northamptomu z Boží milosti děje. Tato zpráva se dostala do rukou Dr. Isaaca Wattse a Dr. Johna Guyse z Londýna a vzbudila takový zájem, že ji Edwards ještě doplnil, a jeho Narrative of Surprising Conversoins (Vyprávění o překvapivých obráceních) bylo roku 1736 vydáno v Londýně. Roku 1739 Edwards přednesl sérii kázání, která se později stala základem jeho slavné knihy The History of the Work of Redemption (Dějiny vykupitelského díla).

Na jaře roku 1740 se Northampton stal dějištěm druhého probuzení. Na podzim přijel do amerických kolonií významný britský evangelista George Whitefield a navštívil také pana Edwardse. Strávili spolu čtyři dny a Whitefield měl příležitost přednést pět kázání. V důsledku působivého kázání Whitefielda a Edwardse, Gilberta a Williama Tennentových z New Jersey, pana Buella z Long Islandu a pana Wheelocka z Connecticutu se probuzení rozšířilo a více než sto padesát kongregací v Nové Anglii, New Yorku, New Jersey, Pensylvánii, Marylandu, Virginii, Jižní Karolíně a Georgii prožilo velké požehnání. Tisíce lidí se obrátily a chladné, mrtvé církve se probudily k novému životu.

Deník Davida Brainerda sestavil Jonathan Edwards Brainerdovy zápisky nám odhalují příběh o působení Boží moci a milosti skrze mladého kazatele Davida Brainerda, který navzdory tělesné slabosti, stále se zhoršující smrtelné nemoci i téměř neúnosným životním podmínkám přinesl za vypětí všech sil evangelium severoamerickým indiánům a bylo mu dáno prožít na sklonku jeho krátkého života probuzení mezi těmi, pro které se obětoval. Na jeho životě můžeme vidět jako moc je pravdivé slovo: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“ (2 Ko 12:9) Kniha obsahuje též krátký životopis jednoho z nejvýznamnějších teologů Jonathana Edwardse, který rovněž stojí za přečtení a pěkné kresby Aleše Mrázka na začátku každé kapitoly. Prodejní cena: 295,- Kč.  Koupit zde. Poutníkova četba, 2014

Když však jedinečným způsobem jedná Boží Duch, své síly sešikuje i Satan. Ani Jonathan Edwards a jeho kolegové nebyli ušetřeni útoků nepřítele. Mnoho problémů a zmatků způsobili nezkušení a nevědomí laičtí kazatelé, veřejné vyznávání hříchů a obzvláště jeden mladý fanatický kazatel, James Davenport. Pan Edwards cítil potřebu kázat a psát proti těmto nešvarům, a proto sepsal pojednání Thoughts Concerning the Present Revival of Religion in New England (Myšlenky týkající se současné obrody náboženství v Nové Anglii) a své slavné dílo Treatise on Religious Affections (Pojednání o náboženských emocích – zkrácená verze, Pravé duchovní emoce, Poutníkova četba, 2019). Dobrým příkladem stylu, v jakém byla sepsána druhá jmenovaná kniha, jsou následující pasáže o působení Ducha:

„Způsob, jak se Duch svatý dotýká těch, kdo se narodili z Boha, je velmi často nesmírně tajemný a lze rozpoznat pouze účinky tohoto vlivu. Je třeba dávat si pozor, aby někteří jedinci nezacházeli příliš daleko a nesnažili se řídit Pánova Ducha a ukazovat mu, kudy má jít. Zkušenost jasně dokazuje, že nemůžeme sledovat působení Ducha svatého při obrácení někoho, kdo se později ukáže být jedním z nejlepších křesťanů. Duch zkrátka často nepostupuje tak, jak si lidé představují, zřetelně podle nějakých konkrétních, zavedených schémat.

Pravidlo přijaté a zavedené na základě jednotného souhlasu má značně velký, i když pro mnohé jedince nepostřehnutelný vliv na utváření představy o procesu jejich vlastního prožitku. Velmi dobře vím, jak se v tomto ohledu lidé vyvíjí, protože jsem měl nemálo příležitostí sledovat jejich chování. Jejich prožitek mnohdy na první pohled vypadá jako zmatečný chaos. Poté si však dotyční jedinci vyčlení ty prvky, které se nejvíce podobají požadovaným krokům. Zabývají se jimi ve svých myšlenkách a čas od času o nich mluví, dokud nejsou z jejich pohledu dostatečně viditelné, zatímco ostatní, opomíjené prvky jsou stále nejasnější. Tak dotyční lidé své prožitky nerozumně potlačují, jako by je chtěli přesně přizpůsobit schématu již zakořeněnému ve svém myšlení.

Totéž jednání se stává přirozeným i pro kazatele; ti totiž musí jednat s lidmi, kteří trvají na výlučnosti a jasnosti metody. Působení Božího Ducha je však v poslední době natolik zjevné, že ti, kdo se zabývají dušemi a nejsou zaslepeni předsudky, musí vědět, že Duch svatý působí tolika rozličnými způsoby, že ho v mnoha případech nelze vůbec vystopovat.“

Jonathan Edwards získával postupně věhlas nejen v koloniích, ale také v Anglii, a významní britští teologové si vysoce cenili jeho děl. Následkem toho probíhala rozsáhlá korespondence mezi Edwardsem a muži jako John McLaurin z Glasgowa, William McCulloch z Cambuslangu, John Robe z Kilsythu, Thomas Gillespie z Carnochu, John Willison z Dundee a Dr. John Erskine, původně kazatel v Kirkintillochu a později v Edinburghu.

Roku 1744 nabídla skupina skotských kazatelů panu Edwardsovi, aby se připojil k jejich společným a mimořádným modlitbám za to, „aby Bůh vysvobodil národy z jejich běd a naplnil zemi svou slávou“. Měli v plánu vyčlenit si čas na modlitby každou sobotu večer a sedmý den (v orig. Sabath) ráno a věnovat se v určený den každého čtvrt roku soukromým, společným nebo veřejným modlitbám za „vylití Ducha svatého na církev i svět“. Pan Edwards na tento návrh rád přistoupil a přesvědčil i řadu dalších kazatelů z Nové Anglie, aby se též zapojili. Plán dodržovali po dvě léta a roku 1746 byla jeho platnost prodloužena na dobu neurčitou.

Z knihy Deník Davida Brainerda

Sestavil Jonathan Edwards

https://www.poutnikovacetba.cz/poutnikova-cetba/denik-davida-brainerda-jonathan-edwards.html

S přáním Božího pokoje,

vaši Jan a Iva Suchých