Odpovídá David Brainerd

Den Páně 5. října. Byl jsem stále velmi slabý. Ráno jsem měl značné obavy, že nezvládnu své pracovní povinnosti, protože jsem měl hodně co dělat jak soukromě, tak veřejně. Před vysluhováním svátosti jsem kázal na Jana 1,29: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa.“ Zamýšlel jsem se nad tím:

1. V jakých ohledech je Kristus označován za Beránka Božího. Došel jsem k závěru, že je tak nazýván (1) pro svou čistou a nevinnou přirozenost, (2) pro svou mírnost a trpělivost ve chvílích utrpení a (3) proto, že se stal obětí smíření, na kterou poukazovali obětní beránci, zejména pak beránka obětovaného o Velikonocích.

1. Jak a v jakém smyslu „snímá hřích světa“: ne proto, že by jím měl být vykoupen z hříchu celý svět, ale protože (1) vše, co vykonal a vytrpěl stačilo na to, aby odpověděl na hříchy, a tedy vykoupil celé lidstvo; (2) v podstatě skutečně snímá hřích vyvoleného světa.

• Jak na Něj máme pohlížet, aby sňal naše hříchy: (1) nikoli svýma tělesnýma očima ani (2) tím, že si Ho budeme představovat na kříži, ale (3) duchovním zrakem, jímž uvidíme Jeho slávu a dobrotu, budeme-li na Něj zároveň v duši spoléhat. 

Deník Davida Brainerda sestavil Jonathan Edwards Brainerdovy zápisky nám odhalují příběh o působení Boží moci a milosti skrze mladého kazatele Davida Brainerda, který navzdory tělesné slabosti, stále se zhoršující smrtelné nemoci i téměř neúnosným životním podmínkám přinesl za vypětí všech sil evangelium severoamerickým indiánům a bylo mu dáno prožít na sklonku jeho krátkého života probuzení mezi těmi, pro které se obětoval. Na jeho životě můžeme vidět jako moc je pravdivé slovo: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“ (2 Ko 12:9) Kniha obsahuje též krátký životopis jednoho z nejvýznamnějších teologů Jonathana Edwardse, který rovněž stojí za přečtení a pěkné kresby Aleše Mrázka na začátku každé kapitoly. Prodejní cena: 295,- Kč.  Koupit zde. Poutníkova četba, 2014

Kázání bylo provázeno božskou přítomností a shromáždění bylo značně osloveno duchovními pravdami. Po kázání jsem pokřtil dvě osoby. Následně jsem přistoupil k vysluhování večeře Páně téměř čtyřiceti indiánům a několika dalším drahým křesťanům z řad bělochů. Byla to podle všeho chvíle Boží moci a milosti a mnozí lidé se radovali v Bohu. Ach, jaká líbezná jednota a soulad panovaly mezi zbožnými lidmi! Byl jsem osvěžen na duši a mí věřící přátelé z řad bělochů spolu se mnou. Po večeři Páně jsem byl sotva schopen odejít domů, přestože to nebylo více než dvacet tyčí (něco přes sto metrů – pozn. překl.). Moji přátelé mě však podepřeli, odvedli do mého příbytku a položili na lůžko, kde jsem setrval v bolestech až do večera. Poté jsem byl schopen se posadit a opět s nimi hovořit. Ach, jak skvělé bylo, že mí drazí lidé strávili dnešek modlitbami a chválami! Bylo možné je slyšet celé ráno před bohoslužbou a opět večer až téměř do půlnoci, jak se ve svých domech tu či tam modlí a zpívají chvály Bohu. Osvěžilo mě to na duši, i když mé tělo bylo zesláblé.

Sobota 11. října. Kvečeru mě stihla zimnice, provázená vysokou horečkou a značnou bolestí. Dostalo se mi nanejvýš laskavé péče, až jsem se styděl, že je taková pozornost věnována tak nehodnému stvoření, jako jsem já. Byl jsem v příjemném rozpoložení, cele odevzdaný v otázce života či smrti. Zvláštním způsobem mě uspokojovalo vědomí, že není moje starost ani můj úkol rozhodovat o tom, zda mám žít, nebo zemřít. Stejně tak jsem se cítil překvapivě spokojený, byť jsem byl s nezvyklou silou zasažen nemocí. Byl jsem totiž nyní plně přesvědčen, že jsem skutečně zesláblý a neschopný dělat svou práci, zatímco dříve jsem byl zmaten obavami, že jen marním čas, když si namlouvám, že jsem nemocný, ačkoli tomu tak ve skutečnosti není. Ach, jak je čas vzácný! A jak provinile se cítím při pomyšlení, že jsem ho promrhal a nedobře využil nebo že jsem nenaplnil službou každou podle svých schopností a možností!

Den Páně 12. října. Dopoledne jsem byl sotva schopen se posadit. Odpoledne jsem se účastnil bohoslužby a byl jsem ve vyrovnaném a příjemném rozpoložení.

Den Páně 19. října. V uplynulém týdnu jsem sotva dokázal něco udělat, kromě čtvrtka, kdy jsem ujel asi čtyři míle, ale přitom jsem se nachladil. Protože jsem mohl dělat jen málo nebo dokonce vůbec nic, neprožíval jsem ani mnoho duchovních vjemů ani živé náboženské pohnutí, přestože jsem chvílemi velmi toužil být plodnější a plný nebeské lásky. Rmoutilo mě, že hodiny marně ubíhají, aniž bych dokázal dělat něco pro Boha. Tento týden jsem byl schopen účastnit se bohoslužby. Cítil jsem se vyrovnaně a příjemně a byl jsem ochoten buď zemřít, nebo žít, ale jen těžko jsem se smiřoval s myšlenkou, že bych žil marně. Ach, kéž bych mohl žít tak, abych nikdy nebyl břemenem Božímu stvoření, kéž bych mohl odejít domů, až bude moje pozemské dílo dokončeno!

Z knihy Deník Davida Brainerda

Sestavil Jonathan Edwards

https://www.poutnikovacetba.cz/poutnikova-cetba/denik-davida-brainerda-jonathan-edwards.html

S přáním Božího pokoje,

vaši Jan a Iva Suchých