Odpovídá David Brainerd

26. srpna. Kázal jsem svým lidem na Jana 6,51–55:

„Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.“ Židé se mezi sebou přeli: „Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?“ Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj.“

 Po chvíli jsem se v kázání obrátil zejména k těm, kteří chovali naději, že „přešli ze smrti do života“. Vysvětlil jsem jim trvalou povahu útěchy, kterou Kristus poskytuje svému lidu a již, jak jsem přesvědčen, zahrnul i některé z přítomných. Ukázal jsem jim přitom, že už „mají život věčný“ (v. 54) a brzy dosáhnou nebe. Sotva jsem začal tímto způsobem kázat, drazí křesťané přítomní ve shromáždění se nechali pohnout citem a touhou po radosti z Krista a po stavu dokonalé čistoty. Plakali s pohnutím, a přesto radostně, a jejich slzy a vzlyky odhalily, že mají zlomené srdce, a přitom se jim dostalo skutečné útěchy a příjemných prožitků. Toto něžné, citové, pokorné a příjemné pohnutí bylo podle všeho ryzím dílem Ducha přijetí za (Boží) děti, který byl na hony vzdálen duchu otroctví, jemuž ještě nedávno podléhali. Tento účinek se od nich postupně šířil na celé shromáždění a lidé vzápětí začali projevovat úžasný zájem. Mnozí, kteří dosud nenalezli Krista jako Spasitele dostatečného ve všem, nyní překvapivě zatoužili ho najít. Bylo to vskutku příjemné a žádoucí shromáždění. Sešlo se asi devadesát pět lidi, starých i mladých, a téměř všichni byli zasaženi buď radostí v Ježíši Kristu nebo hlubokou touhou získat v něm podíl.

Deník Davida Brainerda sestavil Jonathan Edwards Brainerdovy zápisky nám odhalují příběh o působení Boží moci a milosti skrze mladého kazatele Davida Brainerda, který navzdory tělesné slabosti, stále se zhoršující smrtelné nemoci i téměř neúnosným životním podmínkám přinesl za vypětí všech sil evangelium severoamerickým indiánům a bylo mu dáno prožít na sklonku jeho krátkého života probuzení mezi těmi, pro které se obětoval. Na jeho životě můžeme vidět jako moc je pravdivé slovo: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“ (2 Ko 12:9) Kniha obsahuje též krátký životopis jednoho z nejvýznamnějších teologů Jonathana Edwardse, který rovněž stojí za přečtení a pěkné kresby Aleše Mrázka na začátku každé kapitoly. Prodejní cena: 295,- Kč.  Koupit zde. Poutníkova četba, 2014

Protože jsem byl plně přesvědčen, že je mojí povinností vydat se na dalekou cestu zpět k indiánům v Susquehannah River (bylo právě vhodné roční období na to, abych je zastihl doma), poté, co jsem strávil několik hodin veřejnými a soukromými debatami se svými lidmi, oznámil jsem jim, že je nyní musím opustit a zajet za jejich vzdálenými bratry, abych kázal i jim. Řekl jsem jim, že chci, aby se mnou šel Duch Boží, bez něhož mezi nimi nelze uskutečnit žádný dobrý záměr – jak měli sami možnost poznat podle vyprahlosti některých našich setkání, kdy mě stálo velké úsilí oslovit a probudit hříšníky, aniž by to mělo nějaký dopad. Zeptal jsem se jich, zda by byli ochotní strávit zbytek dne modlitbami za to, aby Bůh šel se mnou a požehnal mým snahám o obrácení nebohých duší. Radostně mému přání vyhověli a brzy poté, co jsem odjel (což bylo asi hodinu a půl před setměním), se začali modlit. Jak mi později řekli, v modlitbách vytrvali celou noc až téměř do rozbřesku, aniž by ochabli. Nakonec vyšli ven, podívali se na hvězdy a zjistili, že jitřenka je už značně vysoko. Usoudili z toho, že musí být později, než je běžná doba ulehnutí ke spánku. Tak horliví a neochvějní byli ve své oddanosti! Byla to pozoruhodná noc, která mocně zapůsobila na ty, kteří dosud hledali, i na ty, kteří už přijali útěchu, jak mi řekl můj tlumočník.

Myslím, že toho dne prožily dvě nešťastné duše radost z útěchy v Kristu, ve kterém znavení nacházejí odpočinek. Také bylo pozoruhodné, že jeden starý indián, který byl celý život zapřisáhlým modlářem, se rozhodl vzdát se svých řehtadel (která se používají jako hudební nástroj při modloslužebných slavnostech a tancích) a odevzdal je dalším indiánům, kteří je rychle zničili. To se stalo bez jakéhokoli zásahu z mojí strany, vůbec jsem s ním o tom nemluvil. Nejednalo se tedy podle všeho o nic jiného než o moc Božího slova, které mělo tento účinek, aniž by došlo k jeho konkrétní aplikaci na daný hřích.

Tak Bůh zahájil a překvapivě rozvíjel dílo milosti mezi indiány. Sláva buď tomu, který je jeho jediným původcem!

Z knihy Deník Davida Brainerda

Sestavil Jonathan Edwards

https://www.poutnikovacetba.cz/poutnikova-cetba/denik-davida-brainerda-jonathan-edwards.html

S přáním Božího pokoje,

vaši Jan a Iva Suchých