Odpovídá Roland H. Bainton

Manželství přineslo Lutherovi do života mnoho změn. „Než jsem se oženil, nestlal jsem si, jak byl rok dlouhý, a z postele se stalo špinavé a propocené místo. Pracoval jsem ale tak těžce a byl jsem tak unaven, že jsem se tam svalil, aniž bych si toho všiml.“ Katka dům vyčistila. Bylo třeba i dalších úprav. „Je toho spousta, nač si člověk musí během prvního roku manželství zvyknout,“ svěřil se Luther. „Člověk se ráno probudí, a na polštáři vidí dva copy, které tam dřív nebývaly.“ Brzy přišel na to, že manžel musí brát přání své choti v úvahu. Katčiny obavy a slzy mu zabránily v účasti na Spalatinově svatbě kvůli nebezpečí násilí, které mu cestou hrozilo od sedláků. Když v žertu psal o manželce jako o „svém žebru“, dost často ji nazýval „mým pánem“. Někdy dokonce užil slovní hříčky s domáckou podobou jejího jména Kitty – Kette („Kette“ je německy řetěz).

Martin Luther, Zde stojím a nemohu jinak Roland Bainton Podíl Martina Luthera na církevní reformaci nepochybně patří mezi významné milníky dějin Božího lidu. Svědčí o Bohu, který si do služby nepovolává bezchybné a neomylné lidi, nýbrž obyčejné hříšníky, jimž daruje svou milost a odpuštění. Hříšníky, které posvěcuje, aby se stali nástroji k plnění jeho vůle – spásy hynoucích duší. Luther pochopitelně nebyl tím, kdo reformaci zahájil. Zveřejnění Lutherových 95 tezí nebylo prvním reformačním krokem středověku. Kořen reformace začal růst mnohem dříve – za Jana Viklefa v Anglii či Jana Husa v Čechách. Martin Luther se ve skutečnosti původně nehodlal pouštět do celkové reformace církve. Neusiloval o získání vlivu, nechtěl se stát známou osobností, nepřál si zakládat novou církev či sbory. Události ale brzy nabraly jiný směr a Luther, poslušen Božího vedení, zdvihl pochodeň svých předků, aby z jejího světla rozdmýchal oheň, který pročistil celou tehdejší Evropu. Oheň, jehož plameny planou, hřejí a osvěcují církev až do dnešních dnů. Oheň Božího slova a pravdy evangelia, která stále zachraňuje hříšníky a posvěcuje Boží lid!. Prodejní cena: 550,- Kč.  Koupit zde. Poutníkova četba, 2024

Manželství přinášelo i nové finanční nároky, jež bylo třeba odpovědně řešit, protože do začátku neměl nikdo z nich ani vindru. Kateřině matka umřela, když byla ještě miminko. Otec ji poslal do kláštera a oženil se znovu. Nyní pro ni neudělal ani ň. Luther měl jen své knihy a ošacení. Na klášterní výnosy neměl po odložení kutny nárok. Knihy mu nikdy nevynesly ani haléř a z univerzitního platu se v manželství vyžít nedalo. V roce 1526 si postavil doma soustruh a učil se práci se dřevem, aby mohl rodinu v případě potřeby podporovat. Lze však pochybovat, zda to někdy myslel vážně. Jeho záměrem přece bylo dát se výhradně do služby Slovu, a důvěřoval, že se nebeský Otec postará. Anděl Gabriel se určitě div nepřetrhl s výzvami k movitým mužům kolem Luthera. Kurfiřt daroval augustiniánský klášter Lutherovi a jeho nevěstě, zdvojnásobil Martinovi plat a často jim posílal zvěřinu, oblečení a víno. Mohučský arcibiskup Albrecht Braniborský obdaroval Katku dvaceti zlatými dukáty, které měl její manžel chuť odmítnout. Jestliže Lutherovi přineslo manželství mnoho nových věcí, za které na něj dolehla odpovědnost, o Katce to platilo ještě více. Udržovat v chodu domácnost při tak neprozíravém manželovi nebyl snadný úkol. Uměl rozdávat tak marnotratně, že mu malíř a bankéř Lukáš Cranach odmítl proplatit směnku. Luther to okomentoval: „Nevěřím, že mne může někdo obvinit z lakoty.“ Byl až rozčilujícím způsobem lehkovážný. „O dluhy si nedělám starosti,“ říkal, „protože když Katka jeden zaplatí, přijde další.“ Dávala na něj pozor, a bylo to třeba. V jednom dopise Luther říká příteli: „Posílám ti jako dárek k svatbě vázu. P.S. Katka ji schovala.“ V jedné věci jí ale opravdu pomáhal. Převzal péči o zahradu, kde se dařilo salátu, brukvovinám, hrachu, fazolím, melounům i okurkám. Katka pečovala o ovocný sad za vsí, který jim dával jablka, hrozny, hrušky, ořechy a broskve. Měla též rybník s rybami, kde lovila do sítě pstruhy, kapry, štiky a okouny. Starala se o hospodářský dvůr se slepicemi, kachnami, prasaty a kravami, které též sama porážela. V jednom dopise z roku 1535 nám Luther dává nahlédnout do jejích činností: „Můj pán Katka vás pozdravuje. Stará se o naše pole i pastviny a prodává krávy atd. (kolik se toho asi skrývá za oním atd.?). Mezitím se pustila do četby Bible. Slíbil jsem jí padesát zlatých (odkud asi čekal, že je sežene?), když ji přečte do Velikonoc. Bere to strašně vážně a je už na konci 5. knihy Mojžíšovy.“ V pozdějších letech získal statek v Zulsdorfu, který Katka obhospodařovala a trávila tam několik týdnů v roce. Luther jí k takovým příležitostem psával: „Bohaté paní z Zulsdorfu, paní doktorce Kateřině Lutherové, která žije tělem ve Wittenbergu, avšak duchem v Zulsdorfu,“ a jindy „mé milované choti, Kateřině, paní doktorové Lutherové, mistryni prasečího trhu, paní z Zulsdorfu a jaké ještě další tituly mohou náležet tvé Milosti.“

Starat se o něj bylo o to těžší, že byl tak často nemocen. Tu a tam trpěl dnou, nespavostí, katarem, hemoroidy, zácpou, žlučovými kameny, závratí a takovým hučením v uších, jako kdyby slyšel všechny zvony v Halle, Lipsku, Erfurtu i Wittenbergu. Katka byla mistr na bylinky, obklady i masáže. Její syn Pavel, který se stal lékařem, říkal, že jeho matka byla půl doktora. Nedovolila Lutherovi pít víno a dávala mu pivo, které pomáhalo jako sedativum při nespavosti a projímadlo při kamenech. Sama to pivo vařila. Jak uměl ocenit její péči, když byl mimo domov! Jednomu příteli po roce manželství napsal: „Moje Katka je ke mně ve všem tak úslužná a laskavá, že bych svou chudobu nevyměnil za Kroisovy poklady.“ Složil jí nejvyšší poklonu, když nazval Pavlův list Galatským „moje Kateřina z Bory“. Jeho oddanost ho trochu zneklidnila: „Připisuji Kateřině více zásluh než Kristu, který pro mne učinil o tolik více.“

Děti a besedy u stolu

Brzy měla Katka víc námětů k přemýšlení než Luther. 21. října 1525 se Luther jednomu příteli svěřil: „Moje Kateřina právě naplňuje Genesis 1,28.“ 26. května 1526 napsal jinému: „Narození dítěte mnicha a jeptišky je na spadnutí. Takové dítě musí mít za kmotra nějakého velkého pána. Takže tě zvu. Dobu nemohu přesně určit.“ Osmého června se rozlétla zpráva: „Moje drahá Katka přivedla díky Boží milosti včera ve dvě hodiny na svět synáčka, Hanse Luthera. Musím končit. Chorá Katka mne volá.“ Když děťátko zavinuli do povijanu, Luther řekl: „Jen kopej, kamarádíčku. Zrovna tohle udělal papež mně, ale dostal jsem se z toho.“ Další záznam v Hansově curriculum vitae zněl: „Hansovi se prořezávají zoubky a začíná být legračně protivný. To jsou manželské radosti, kterých papež není hoden.“ Když přišla na svět dcerka, napsal Luther nastávající babičce: „Vážená dámo, Bůh ze mne a mé choti Katky vyvedl malou pohanku. Doufáme, že budete ochotna stát se jí duchovní matkou a pomůžete udělat z ní křesťanku.“ Dětí bylo celkem šest. Zde jsou jejich jména a data narození: Jan, 7. června 1526; Alžběta, 10. prosince 1527; Magdaléna, 17. prosince 1529; Martin, 9. listopadu 1531; Paul, 28. ledna 1533; Margareta, 17. prosince 1534.

A krom dětí tu byli všichni ti, které Luther přijal. Právě večer o jejich svatebním dni, když se hosté v jedenáct hodin rozešli, objevil se bez vědomí radních další host. Byl to Karlstadt, který uprchl ze Selské války a prosil o přístřeší. A Luther, který se tolik snažil, aby ho dostal ze Saska, jej o své svatební noci přijal do vlastního domu. Karlstadt sice nezůstal natrvalo, jenže přicházeli další. A protože byl klášter velký a hodil se pro funkci nemocnice, stal se i útulkem chorých. Dále se kromě vlastních šesti dětí starali Lutherovi o čtyři osiřelé děti z příbuzenstva. Aby vystačili s penězi, uchýlili se k prostředku běžnému v rodinách duševních pracovníků a otevřeli si penzión pro internátní studenty. V domácnosti bývalo až pětadvacet lidí.

Práci, jakou takové zařízení vyžadovalo, nemohla ovšem Katka zvládnout sama. Byly tu služky a sluhové, ona však musela mít vše pod dozorem. Snad nejtěžší na jejím postavení ale bylo, že ji její slavný manžel neustále zastiňoval. Očekávala to a nežehrala na to. Vždy jej titulovala doktore, a místo domáckého tykání mu zdvořile vykala. Jistě ji ale občas muselo zneklidňovat, že její manžel je při každé příležitosti středem pozornosti. Nebyla to ovšem jeho chyba. Ubytovaní studenti považovali dobu jídla za příležitost k dalšímu vzdělávání a seděli u stolu s poznámkovými bloky, aby mohli zachytit každý drobeček z jeho výřečných úst. Katka myslela, že by jim to měl účtovat. Samotného Luthera to občas rozčilovalo, ale nikdy to nezarazil. V jednu chvíli vnímal, že nese odpovědnost za to, aby kráčel v čele světel. Mluvil hodně o svých zápasech se satanem a naznačoval, že člověk, který žádné neprožil, patří do nižší kategorie. Avšak Katka neměla být poražena. Jednoho dne vstala od stolu a stáhla se do svého pokoje. Tam omdlela a potom vypověděla, že zakusila mnoho zhoubného – multa perniciosa, což pronesla latinsky. Od té doby povýšila mezi ostatní.

Lutherovy Besedy u stolu si zaslouží zmínku už jen pro svůj rozsah. Tvoří je 6 596 záznamů a mezi jeho spisy patří k těm známějším, protože je studenti po jeho smrti sesbírali, zařídili a sestavili z nich praktickou příručku vyzdobenou dřevorytem Luthera s rodinou. Způsob zatřídění zastiňuje bujarou hojnost a nepředvídatelnou pestrost originálu. Luther se zabýval různorodými tématy od slovy nepopsatelného Božího majestátu až po žáby v Labi. Jsou zde natěsnána prasata, papežové, těhotenství, politika i přísloví. Pár náhodně zvolených příkladů snad poskytne aspoň chabý nástin:

„Mnichové zástup jsou blech v kožichu Všemohoucího.“

Na dotaz, proč se vyjadřuje tak surově. Luther odvětil: „Na větev stačí nůž na chleba, na dub už je třeba sekery.“

„Bůh chtíčem žene muže do manželství, ambicí do úřadu, lakotou do vydělávání a strachem do víry.“

„Jediná část lidské anatomie, kterou byl papež nucen ponechat bez svého dohledu, je ten zadní konec.“

„Tisk je nejnovější a nejlepší Boží dílo pro rozšíření náboženství po světě.“

„Jsem jedním z papežových pilířů. Až bude po mně, bude s ním hůř.“

„Ptákům chybí víra. Když vejdu do sadu, uletí, i když jim nezamýšlím udělat nic zlého. Právě tak nám chybí víra v Boha.“

„Povídá se, že svět skončí v roce 1532. Doufám, že to nepotrvá dlouho. Poslední desetiletí se táhne jako celé století.“

„Vyšla karikatura, podle níž jsem sedmihlavá nestvůra. Tak to musím být nepřemožitelný, když mne nedokáží přemoci ani při jedné hlavě.“

„Takový pes je nejvěrnější zvíře a lidé by si ho víc vážili, kdyby jich nebylo tolik.“

„Jeden melancholik prohlašoval, že je kohout, a chlubil se, jak umí kokrhat. Lékař mu řekl, že i on je kohout, a několik dní s ním kokrhal. Pak řekl: ‚Už nejsem kohout, a vy jste se také změnil.‘ Fungovalo to.“

„Podle papeže je Německo prase. Proto mu musíme dávat tolik slaniny a klobás.“

„Co jen se toho nalže o ostatcích! Jeden tvrdí, že má pero z křídla anděla Gabriela a mohučský biskup má plamen z Mojžíšova hořícího keře. A jak je možné, že v Německu je pohřbeno osmnáct apoštolů, když jich Kristus měl jenom dvanáct?“

„Nedokážu si pomyslet, co najdeme v nebi,“ přemítal Luther. „Žádná změna, žádná práce, žádné jídlo, žádné pití, dělat nebude co. Předpokládám, že tam toho bude spousta k vidění.“ „Ano,“ Melanchthon na to, „‚Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!‘” „Ovšem, proč také,“ odvětil Luther, „ten pohled nám dá pořádně zabrat.“

„Noemova archa byla sto loktů dlouhá, padesát loktů široká a třicet loktů vysoká. Kdyby to nebylo v Písmu, nevěřil bych tomu. Já být tam, umřel bych. Byla tmavá, třikrát tak velká jako můj dům, a plná zvířat.“

„Snaží se ze mě udělat stálici. Jenže já jsem nepravidelná planeta.“

„Za války s Turky řekl jeden důstojník svým mužům, že padnou-li v bitvě, budou popíjet s Kristem v ráji. Ten důstojník dezertoval. Když se ho zeptali, proč nechtěl popíjet s Kristem, řekl, že se ten den postil.“

26. května1538 hodně pršelo. Luther řekl:

„Chvála Bohu. Dává nám dar v ceně sta tisíc zlatých. Prší nám obilí, pšenice, ječmen, víno, zelí, cibule, tráva a mléko. Všechen majetek dostáváme zdarma. A Bůh nám posílá svého jediného Syna, kterého zplodil, a my ho křižujeme.“

„Jsem syn sedláka,“ řekl Luther, „i vnuk a pravnuk. Otec ze mne chtěl udělat purkmistra. Šel do Mansfeldu a stal se horníkem. Já jsem se stal bakalářem a mistrem. Pak jsem se stal mnichem a hnědý baret jsem odložil. Otci se to nelíbilo. Potom jsem šel papeži na nervy a oženil jsem se se zběhlou jeptiškou. Kdo to všechno mohl vyčíst z hvězd?“

Uvedený výběr mluví dostatečně sám za sebe, ale sluší se něco poznamenat k Lutherově vulgárnosti, bývá totiž často líčen jako příliš hrubý, přičemž jako příklad se používají Besedy u stolu. Nebyl zrovna vybíravý, to nelze popřít, ani jeho generace. Sám život páchl. Wittenbergem se nedalo projít, aniž by člověk pocítil zápach prasečího chlívku, vnitřností a jatek. A ani ti nejuhlazenější se v řeči nevyhnuli tomu, co zažívali dnes a denně. Když jednou Luther nemohl do sboru a ptal se Katky, jaké to bylo, odpověděla: „Kostel byl tak plný, že až smrděl.“ „No ano,“ řekl Luther, „měli na botách hnůj.“ Erasmus se neostýchal napsat dialog, v němž se řezník a prodavač ryb navzájem vytahují, jak odporné je zboží toho druhého. Luther si v prasečinkách neliboval tolik jako literáti jeho věku; když už si ale nějakou vychutnal, pak skvělým způsobem, stejně jako všechny ostatní oblasti svých promluv. Celkově však v jeho tvorbě zaujímá hrubost jen nepatrné místo. Pomlouvační kritici dokáží z haldy jeho devadesáti bichlí pečlivě vytěžit pár stránek vulgárnosti hrubšího zrna. Jsou tam však celé svazky, které neobsahují nic urážlivějšího než citát z apoštola Pavla, který „strpěl ztrátu všech věcí“ a považoval je za pouhý hnůj, jen když mohl získat Krista.

V této souvislosti se sluší říct i něco o Lutherově pití. Popíjel, a trošku se chlubil, co dokáže. Měl hrnek s třemi kroužky okolo. O prvním říkal, že představuje Desatero, druhý Apoštolské vyznání víry a třetí Modlitbu Páně. Měl náramnou legraci z toho, že dokáže vyzunknout sklenku vína naplněnou až po Modlitbu Páně, zatímco jeho kamarád Agricola se nedostal ani za Desatero. Neexistuje však žádný záznam o tom, že by Luther někdy překročil stav pouhé veselosti.

Z knihy Martin Luther, Zde stojím a nemohu jinak

Napsal Roland Bainton

https://www.poutnikovacetba.cz/poutnikova-cetba/martin-luther-zde-stojim-a-nemohu-jinak-roland-bainton.html

S přáním Božího pokoje,

vaši Jan a Iva Suchých