Odpovídá Mark Dever

Když se v roce 1878 poprvé sešla má církev, přijala vyznání víry. Byla to propracovanější verze newhampshirského vyznání víry z roku 1833. Článek VIII tohoto vyznání říká:

Věříme, že pokání a víra jsou svaté povinnosti, a také nerozdělitelné milosti, způsobené v našich duších obrozujícím Duchem Božím; kterýmžto hluboce usvědčeni o své vině, svém nebezpečenství a své bezmocnosti a o cestě spasení Kristem, obracíme se k Bohu s nepředstíranou kajícností, zpovědí a prosbou o milosrdenství; zároveň ochotně přijímajíce Pána Ježíše Krista jako našeho Proroka, Kněze a Krále, spoléhajíce toliko na něj jako na jediného a na vše dostačujícího Spasitele.

Moc lidí už podobným stylem nemluví ani nepíše, přitom zmiňované biblické pravdy se nezměnily. Zdravá církev se vyznačuje biblickým chápáním obrácení.

Co je zdravá církev? Mark Dever Jak se odlišuje od ostatních církví? A hlavně, jedná jinak než ostatní církve, zejména ve společnosti? Mnozí z nás si nejsou jisti, jak zodpovědět tyto otázky, i když asi mají částečně utvořený názor. Díky této knize už nemusíte tápat. Autor knihy Mark Dever se snaží dopomoci věřícím k rozpoznání klíčových znaků zdravé církve: výkladové kázání, biblická teologie a správné chápání evangelia. Následně nás Dever volá, abychom se řídili příkladem novozákonních autorů a rozvíjeli tyto znaky v našich vlastních církvích. Oslovuje všechny členy církve a vyzývá je, aby přispěli svým dílem při budování místní církve. Titul Co je zdravá církev? nabízí nadčasové pravdy a praktické principy, které každému z nás pomohou naplnit Bohem dané role v těle Kristově. Prodejní cena: 120,- Kč.  Koupit zde. Poutníkova četba, 2018

Naše dílo

Zmíněné vyznání začíná biblickou výzvou k pokání a víře. Takový příkaz dal Ježíš na začátku své služby: „Čiňte pokání a věřte evangeliu” (Mk 1,15). Nejstručněji vyjádřeno, obrácení se rovná pokání plus víra.

Vyznání pokračuje a dále popisuje, jak vypadá pokání a víra. Říká, „obracíme se” od svého hříchu k Bohu, „přijímáme” Krista a „spoléháme se” jen na něj jako na ve všem dostatečného Spasitele. Nový zákon je naplněný příklady hříšníků, kteří opouštějí svůj hřích, přijímají Krista a spoléhají se na něj. Vzpomeňte si na Léviho, výběrčího daní, který opustil svou živnost, aby následoval Krista. Nebo na ženu u studny. Nebo na římského setníka. Nebo na Petra, Jakuba a Jana. Nebo na Saula, pronásledovatele křesťanů, který se proměnil v Pavla, apoštola pohanů. Seznam je dlouhý. Každý z nich se obrací, důvěřuje a následuje. To je obrácení.

Pokání není odrecitováním vyznání. Není odříkáním modlitby. Není rozmluvou. Není přijetím západního stylu života. Není dosažením určitého věku, účastí na přednášce, podstoupením nějakého jiného rituálu dospělosti. Není cestou, na které jsou v různých místech rozesetí poutníci. Je to jinak: Obrátíme se, když se celým životem odvrátíme od sebeospravedlnění k ospravedlnění Kristem, od sebevlády k Boží vládě, od uctívání model k uctívání Boha.

Obrácení je Boží dílo v nás

Všimněte si, co dalšího vyznání říká o našem obrácení. Obrátíme se, protože jsme „hluboce přesvědčeni o své vině, svém nebezpečenství a své bezmocnosti a o cestě spasení Kristem”. Jak k tomu dojde? Kdo nás usvědčí? Je to „způsobené v našich duších obrozujícím Duchem Božím.” Na podporu této myšlenky vyznání uvádí dva biblické verše:

Po těch slovech bratří už nic nenamítali, ale velebili Boha: „Tak i pohany povolal Bůh k pokání, aby dosáhli života!“ (Sk 11,18)

Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar. (Ef 2,8–9)

Pokud chápeme své obrácení jako něco, co jsme udělali my, bez ohledu na to, co v nás nejdříve udělá Bůh, pak ho chápeme špatně. Obrácení jistě zahrnuje naše jednání, jak jsme si říkali. Avšak obrácení je ještě mnohem víc. Písmo nás učí, že naše srdce musí být vyměněno, naše mysl proměněna a náš duch oživen. Nic z toho sami nedokážeme. Změna, kterou potřebuje každý člověk, je tak radikální a jde tak hluboko ke kořenům, že ji může způsobit jedině Bůh. Stvořil nás poprvé. Takže z nás musí udělat i nová stvoření. Byl zodpovědný za naše přirozené narození. Takže nám musí dát i nové zrození. Potřebujeme, aby nás obrátil Bůh.

Charles Spurgeon, kazatel v devatenáctém století, jednou vyprávěl, jak šel po londýnské ulici, když tu k němu přišel opilec, opřel se o blízkou lampu a řekl: „Haló, pane Spurgeone, jsem jeden z vašich obrácených!” Spurgeon mu odpověděl: „Musíte být jeden z mých – určitě nejste jedním z Pánových!”

Špatné ovoce a to dobré

Když církev nerozumí učení Bible o obrácení, může se snadno zaplnit lidmi, kteří někdy během svého života učinili upřímné prohlášení, ale nezažili radikální změnu, kterou Bible popisuje jako obrácení.

Opravdové obrácení může a nemusí být spojeno s emocionálně pohnutým prožitkem. Nicméně se jistě prokáže svým ovocem. Podává život člověka důkazy o změně – odložení starého a oblečení nového? Mají členové zájem o vedení války s hříchem, i když někdy klopýtnou? Je na nich vidět, že se nově těší ze společenství s křesťany a mají třeba nové pohnutky k trávení času s nekřesťany? Začínají na zkoušky a problémy reagovat jinak než v době, kdy nebyli křesťany?

Správné chápání obrácení se neprojeví jen v kázáních, ale také v požadavcích, které církev bude mít ohledně křtu a večeře Páně. Bude jednat opatrně. Pastoři nebudou tlačeni k tomu, aby křtili lidi unáhleně a bez zkoumání.

Projeví se v očekávání, které má církev ohledně členství. Nebude přijímat členy okamžitě. Možná nabídne vyučování o členství. Od potenciálního člena bude vyžadovat svědectví, jakož i vysvětlení evangelia.

Projeví se v neochotě církve nahlížet na hřích lehkomyslně. Zodpovědnost, povzbuzování a příležitostná výtka jsou obvyklé, nikoliv neobvyklé záležitosti. Církev uplatňuje církevní kázeň.

Pochopení biblického pojetí obrácení je jedním z důležitých znaků zdravé církve.

Z knihy Co je zdravá církev?

Napsal Mark Dever

https://www.poutnikovacetba.cz/poutnikova-cetba/co-je-zdrava-cirkev-mark-dever.html

S přáním Božího pokoje,

vaši Jan a Iva Suchých