Odpovídá: Gordon J. Keddie

Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já, a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt.

Při výkladu poselství knihy Rút bývá Rút znovu a znovu zahalována do romantického hávu a vykladači se často soustředí v první řadě na vztah mezi Rút a Noemi. Abychom pochopili její poselství, musíme si ujasnit obzvlášť dvě věci.

Za prvé, vyznání Rút v 1,16–17 je ústředním tématem první kapitoly, ale není nejdůležitější myšlenkou celé knihy. Pro mnohé lidi je toto asi nová a šokující myšlenka, protože bezpochyby nejněžnější slova této knihy, která něžnými slovy oplývá, jsou ta, která Rút řekla Noemi. Jsou to úžasná slova, která se v mnohém dají vztáhnout na naše srdce a životy, jak si brzy ukážeme, ale vlastně nás pouze připravují na jasnější odhalení evangelia, kterého se dočkáme v dalších kapitolách. Vrcholem je ohromující skutečnost, že Rút se stane přímým předkem Davida a také našeho Pána. Musíme pohlédnout za nádherné vyznání lásky Rút k její tchýni a spatřit Boha, Hospodina, toho, který měl přijít, Pána Ježíše Krista. Tím se budeme ještě zabývat v následující kapitole.

Navzdory temnotě Gordon J. Keddie komentář k biblickým knihám Soudců a Růt Izraelci se dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích, a sloužili baalům. Opustili Hospodina, Boha svých otců, který je vyvedl z egyptské země. Chodili za jinými bohy, za božstvy těch národů, které byly kolem nich, a klaněli se jim. Tak Hospodina uráželi (Soudců 2:11-12) A přesto si i v čase nevěry a pokrytectví Bůh povolává muže a ženy, aby vedli Jeho lid k osobní víře v živého Boha. Autor knihy vyzývá křesťany, aby žili v souladu s vyznáním své víry a ukazuje, že „Navzdory temnotě“ naší doby Bůh předkládá poselství naděje a vítězství těm, kteří ho věrně následují. Biblické knihy Soudců a Rút jsou o Božím lidu…, jsou o nás. K čemu nás Bůh volá? Najděme odpověď spolu s vynikajícím autorem a kazatelem Gordonem J. Keddie, který absolvoval Westminster Theological Seminary, Philadelphia, USA. Poutníkova četba, 2005

Za druhé, když si osvojíme tento základní kristocentrický pohled, pomalu odhalíme, jak bychom Rútinu vyznání měli či neměli rozumět. Často se mluví o „romantické“ lásce, přitom ve skutečnosti žádná romantická láska v textu není. Jak to vyjádřil Edersheim, „Je před ní jenom nejstřízlivější próza chudoby.“ Noemi jí naprosto upřímně předestřela vyhlídky, a tak je volba Rút srozumitelná pouze, pokud se na ni díváme z pohledu obrácení Rút ve víře k Hospodinu a z ní plynoucího přidružení se k jeho lidu. Vyznání Rút je vyznáním víry a toho, čemu říkáme křesťanská láska (řecky agape). Je samozřejmě pravda, že Rút byla osobně hluboce oddaná své tchýni. Kořenem této oddanosti byla společná spásná víra v živoucího Boha a právě na tuto víru především se oddíl soustředí.

Jaký má smysl? Má nám ukázat, i když v rámci omezeného starozákonního zjevení, na evangelium a obzvlášť na význam opravdového obrácení k Bohu. Měli bychom si všimnout pěti bodů.

První a nejdůležitější je oddanost živému Bohu, který se zjevuje v Bibli. „Tvůj Bůh“ bude „mým Bohem“. Rút byla vychována k víře v Kemóše, boha Moábců, ale nyní se rozhodla následovat Boha Izraele. Zpečetila to slovy: „Ať se mnou Hospodin udělá, co chce.“ Použila jméno Boha smlouvy, Jahve, a tak vyjádřila svůj nový vztah k němu. Měla osobní vztah k Bohu. Nazvala ho „svým Bohem“ (1,16), aniž by se dopustila dnes v konverzaci běžného rouhačství. Mluvila v úctě z obnoveného srdce. První součástí pravého obrácení je právě toto – mít Boha ve změněném srdci. Podle Nového zákona známe Boha pouze skrze Syna, který je jasně zjeveným objektem naší víry. Rút věřila ve Spasitele „zdálky“ tak jako všichni starozákonní svatí. My jsme voláni k víře v Pána Ježíše Krista, protože již přišel a dokončil spásné dílo, aby zachránil hříšníky. Opravdově obrácený člověk se může komukoli podívat do očí a říct: „Vím, komu jsem uvěřil, a jsem přesvědčen, že on je mocen ochránit to, co jsem mu svěřil“ (2Tm 1,12).

Druhou stránkou oddanosti Rút je oddanost Božímu lidu. „Tvůj lid bude mým lidem.“ Ta nezbytně vyplývá z opravdové oddanosti Bohu. Hned po svém obrácení na cestě do Damašku strávil apoštol Pavel několik dní právě s těmi lidmi, které chtěl pronásledovat. Díky Letnicím vznikla církev – sjednocená skupina vyvolaných lidí (ecclesia), kde jsou všichni součástí jednoho těla. Křesťan bez církve v praxi popírá to, co je v zásadě v centru křesťanského života. „Nezávislý“ křesťan říká, že nepotřebuje sourozence v Pánu. Naopak spojit se s ostatními v Kristu znamená uznat potřebu – v pokoře připustit, že nemůžeme „jít na vlastní pěst“. Nemůžete než milovat lidi, které miluje Bůh; jsou to vaši bratři, vaše sestry a vaše matka ve zmrtvýchvstalém Kristu (Mk 3,31–34).

Za třetí z toho plyne, že opravdové obrácení zahrnuje připravenost sdílet radosti a strasti Božího lidu. „Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu.“ Rút měla matku a pravděpodobně mnohé další blízké, ale všechny je opustila kvůli budoucnosti, která byla z lidského pohledu ponurá a nepříznivá. Pro mnoho mladých křesťanů bylo právě toto první velkou zkouškou víry. Bohatý mládenec si spočítal, co by ho to stálo, a přimknul se raději ke svému bohatství. Mojžíš se zkoušce postavil tváří v tvář „a vybral si raději snášet utrpení s Božím lidem než mít dočasný požitek z hříchu. Kristovu pohanu považoval za větší bohatství než egyptské poklady, neboť se díval k odplatě“ (11,25–26 NBK).

Čtvrtým prvkem pravého obrácení je aktivní vytrvalost ve víře. Rút prohlásila: „Kde umřeš ty, umřu i já“. Jinými slovy: „Moje oddanost Hospodinu, jeho lidu a jeho životnímu osudu mě vede k tomu, abych s nimi strávila celý život.“ Smrt samozřejmě není vnímána jako konec této oddanosti, neboť právě skrze smrt se křesťan ocitá tváří tvář k Bohu. Následující události dokazují Rútinu vytrvalost, ovšem je velmi smutné, když vidíme odpadat mnohé, kteří dříve projevovali, alespoň zdánlivě, živý zájem o křesťanský život. Do mé duše se hluboko vtisklo, když se jeden z prvních lidí, kteří mě nějak naklonili Kristově evangeliu, stal ateistou necelý měsíc poté, co mě přivedl na místo, kde jsem se později stal křesťanem! „Proto se, bratří, tím více snažte upevňovat své povolání a vyvolení“ (2Pt 1,10). Pevně se držte prohlášení své víry a neváhejte „Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí“ (Fp 2,13).

Nakonec si všimněte přísahy, kterou Rút slavnostně stvrdila svou oddanost. „Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt.“ Jak snadno muži i ženy s přísahou vstupují do členství církve Ježíše Krista a jak snadno je odhodí, když se jim to hodí! Přísaha je slavnostním aktem odevzdanosti, který sebou nese vědomí, že její následné porušení po zásluze přináší Boží hněv. Tak tomu bylo u Rút. Tak je to ve skutečnosti u každého člověka, který vyzná víru v Krista. Být obrácen ke Kristu znamená přijmout ho ve víře a uvědomovat si, že odvrátit se od něj je nemyslitelné. Z toho tedy vyplývají slova přísahy: „Ať se mnou Hospodin udělá, co chce!“

Obracím se tedy na vás a ptám se: „Oddali jste se s přísahou Bohu? Víte, co to znamená obrátit se ke Kristu? Je Bůh Bible vaším Bohem? Je Kristus vaším Spasitelem? Milujete Boží lid? Považovali byste, spolu s Mojžíšem, „Kristovu pohanu“ za něco lepšího, než jsou poklady moderního materialismu?

Rút nás staví před životně důležitou otázku: „Komu patříte?“ Pánu Ježíši Kristu? Nebo sobě či někomu jinému? To, kde strávíte věčnost i to, jaký význam bude mít váš pozemský život závisí na této otázce. „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen“ (Skutky 16,31).

Z knihy: Navzdory temnotě (komentář ke knihám Soudců a Rút)

autor: Gordon J. Keddie

tištěná kniha:https://www.poutnikovacetba.cz/poutnikova-cetba/navzdory-temnote-gordon-keddie.html

 S přáním Božího pokoje,

vaši Jan a Iva Suchých