Odpovídá John G. Reisinger

Slyšeli jste, že bylo řečeno: „Oko za oko a zub za zub.“ Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou. (Mt 5,38–39)

Jak máme chápat Kristovo učení v Kázání na hoře, co se týče našeho současného vztahu k mojžíšovskému zákonu? Staví Kristus své učení ve výše uvedených verších v nějakém smyslu do kontrastu s mojžíšovským zákonem, nebo pouze odhaluje zkreslený výklad mojžíšovského zákona ze strany farizeů? Máme jako křesťané naléhat na naši vládu, aby do dnešního zákona země zavedla systém spravedlnosti  „oko za oko a zub za zub“, který dal Bůh Izraeli? Někteří by odpověděli „ano“, protože věří, že je součástí neměnného Božího morálního zákona. Jak tedy můžeme takový systém smířit s Kristovými slovy o nastavení druhé tváře v Kázání na hoře? Skutečně Kristus stanovuje nový systém norem pro osobní jednání, nebo je to falešný závěr, k němuž se dospělo nesprávným pochopením toho, co měl vlastně na mysli, když říkal Já však vám pravím?

Já však vám pravím John G Reisinger Pán Ježíš ve svém kázání na hoře šestkrát říká: Já však vám pravím (Matoušovo evangelium, 5. kapitola). Význam této věty je předmětem sporů mezi mnoha upřímnými křesťany. Předkládá Ježíš Kristus pravý význam Mojžíšova zákona, protože ho farizeové překroutili anebo přináší lepší zákon, zákon lásky? Jako věřící žijící pod novou smlouvou musíme vzhlížet k Ježíši Kristu jako ke konečnému zjevení Božího charakteru a vůle a dovolit mu, aby sám stanovil normy, které charakterizují život Božího lidu. Musíme brát vážně Otcovo poselství: „Toto jest můj milovaný Syn, toho poslouchejte“ (Marek 9,7). Koupit zde. Poutníkova četba, 2026

Odpovědi na tyto otázky se odvíjejí od jasné identifikace osoby nebo osob, s nimiž se Kristus staví do protikladu, když říká Já však vám pravím. Jak máme rozumět radikálním rozdílům uvedeným v těchto kontrastech? Je zřejmé, že Kristus dává do jasného protikladu své učení a nějaké dřívější učení. Je Mojžíšův zákon součástí tohoto dřívějšího učení, nebo Kristus staví své učení do kontrastu pouze s nesprávným výkladem tohoto zákona ze strany rabínských vůdců? Jde v Kázání na hoře pouze o pravý a duchovní význam mojžíšovského zákona, nebo staví Kristus své učení a autoritu do kontrastu s mojžíšovskými zákony a autoritou? Doplňuje Kristus ve skutečnosti Mojžíšův zákon anebo tvrdí, že je novým zákonodárcem?

Hlavní otázka zní takto: Dává Kristus církvi nový kánon morálního jednání, nebo pouze potvrzuje Mojžíšův zákon? Zakládá Kristus nové království založené na milosti, a dává tak nový a vyšší kánon mravního jednání, nebo je základ i skutečný kánon mravního jednání Kristova království stejný jako kánon teokratického Izraele? Vyžadoval Mojžíšův zákon, který sloužil k ustanovení a řízení teokracie, stejný druh a stejný stupeň svatého života, jaký vyžaduje Kristus?

Tato otázka se nakonec bude týkat vztahu mezi povahou zákona a povahou milosti. Říká Kristus v Kázání na hoře totéž, co učil Pavel v Římanům 6,14: „nejste pod zákonem, ale pod milostí“? Staví Kristus skutečně do protikladu požadavky, které může milost klást a klade na ty, kdo jsou pod její vládou, a požadavky, které zákon, dokonce ani svatý Boží zákon, klást nemůže? Případně je vůbec v Kázání na hoře skutečně kontrast mezi zákonem a milostí? Jsou Izrael a církev pouze pod různými správami jedné a téže smlouvy, a tedy pod stejným morálním kánonem jednání, nebo ustanovil Kristus novou a zcela odlišnou smlouvu, která od jeho lidu vyžaduje mnohem vyšší a duchovnější chování, než jaké od Izraelitů vyžadoval Mojžíšův zákon?

Mnozí teologové popírají, že by měla milost sama o sobě vyučující moc. Proto jsou přesvědčeni, že bez zákona nemůže existovat svatost. Trvají na tom, že bez jasného zákona, který by nás poučoval, nás ani milost, ani láska nemohou naučit, jak máme žít. Zdá se, že to odporuje Titovi 2,11–15 a 1. listu Janovi 3,1–3. Tyto texty učí, že Boží milost má v srdci věřícího vyučující moc, stejně jako má naděje, že uvidí Krista, vyučující a omezující moc, která mění život člověka. Říct, že láska bez zákona je slepá, je správné jen napůl.

Když řekl Luther: „Miluj Boha celým svým srdcem a dělej, co chceš,“ měl také pravdu jen napůl. Kdybychom dokázali milovat Boha celým svým srdcem, nepotřebovali bychom žádné zákony. Problém je v tom, že jsme stále hříšníci a nedokážeme milovat Boha celým svým srdcem. My hříšníci potřebujeme objektivní zákony, aby nám zabránily Boží milost překrucovat a zneužívat. Z tohoto problému však nesmíme vinit ani lásku, ani milost. Až Kristus při našem oslavení odstraní všechny naše zbývající hříchy, budeme schopni milovat Boha celým svým srdcem a nebudeme potřebovat vnější pokyny. V 1. Korintským 13 Pavel jasně píše o síle lásky. Proč pravá láska myslí, cítí a jedná způsobem, který Pavel popisuje? Je to proto, že Boží zákon takové chování od lásky vyžaduje? Nebo je to proto, že smýšlení, cítění a jednání popsaným způsobem je samotnou podstatou lásky? Láska je laskavá, ale ne proto, že zákon hrozí trestem, pokud laskavá není. Láska je automaticky laskavá jednoduše proto, že její přirozeností je být laskavá. Láska učí, bez jakékoli pomoci zákona, životnímu stylu popsanému v 1. Korintským 13.

Přemýšliví čtenáři musí při hledání správného pochopení Kázání na hoře zvážit všechny výše uvedené otázky. Obvykle odpovědi na tyto otázky diktuje konkrétní teologický systém, který si člověk osvojil. Čtenář filtruje obsah úryvku skrze již existující mřížku, odpovídá na tyto otázky podle teologických informací vnesených do textu a dochází k závěru, který je v souladu s jeho teologickým systémem. My jsme se touto cestou nevydali. Naším cílem v této knize je uvést, jak jsme našli odpovědi na položené otázky a jak jsme dospěli k našim závěrům.

Z knihy Johna G. Reisingera Já však vám pravím

kniha:https://www.poutnikovacetba.cz/poutnikova-cetba/ja-vsak-vam-pravim.html

S přáním Božího pokoje,

vaši Jan a Iva Suchých