Odpovídá John Blanchard

Jediná věc, kterou můžeme s určitostí říci o chybějících mezičláncích dochovaných fosilních nálezů je to, že stále chybí. Pokud se vrátíme hodně hluboko do minulosti, s makroevoluční teorií to začne vypadat  ještě hůř. Aby celý proces evoluce mohl začít, musela by tu být úplná, soběstačná forma života, schopná sama sebe reprodukovat. Aby mohli vyloučit Boha jako Stvořitele života, přišli zastánci evoluce s teorií takzvaného „spontánního vzniku života“, která předpokládá, že v určitém okamžiku v prehistorii došlo k náhodné kombinaci chemických látek, jejímž výsledkem bylo vytvoření první živé buňky.

Darwin byl touto myšlenkou tak zaujat, že si živě představoval „malý teplý rybník, se všemi druhy čpavku a fosforečnanů, ve kterém bude i  dost světla, tepla a elektřiny“ a nebo snil o „chemicky vytvořené směsi bílkovin, která bude schopna projít dalšími složitými proměnami“ ⁴⁴.

Následující tvrzení z programu televize PBS NOVA jménem The Miracle of Life (Zázrak života), který dostal cenu Emmy, je příkladem toho, jak se sen jednoho člověka může stát mediálním dogmatem: „Před čtyřmi a půl miliardami let byla planeta Země jen směsí kosmického prachu a částic a byla téměř celá zalita mělkými prapůvodními oceány. Mohutné větry sbíraly náhodné molekuly v atmosféře a některé z  molekul se tak ocitly v mořích. Díky přílivu, odlivu a mořským proudům se molekuly dostávaly k sobě. A tam někde v pravěkém oceánu začal zázrak života... První primitivní formou života byl drobný prvok (jednobuněčný živočich). Miliony prvoků se zabydlely v pravěkých oceánech. Tento první živý organismus byl ve svém mořském světě naprosto soběstačný. Živil se bakteriemi a ostatními organismy... Z tohoto jednobuněčného organismu se vyvinul veškerý život na Zemi.“⁴⁵ Počítačem vytvořená animace pomáhala dotvořit fascinující televizní pořad. Stačilo si ale všímat skutečností a fenoménů, které tento televizní program považoval za nesporné a bylo jasné, že to byl pořad spíš z oblasti fantazie než vědy. Kosmický prach a částice, větry a proudy shromažďující molekuly, prvoci, baktérie a ostatní organismy byly smíchány dohromady, aby vznikl politicky správný příběh, ve kterém je spekulace vydávána za informaci.

Evoluce - fakta nebo fikce? John Blanchard Prozkoumejte blíže tvrzení evoluční teorie o původu života spolu s Dr. Blanchardem. Jistě objevíte nová fakta, o kterých vám ve škole nikdo neřekl... Možná, že existují ještě jiné odpovědi na otázky o vzniku života!  Vynikající materiál na téma evoluce - stvoření vhodný k rozdávání vašim skeptickým přátelům! cena: 40- Kč. Při nákupu 5ks - 37,- Kč/ks; 10ks - 35,- Kč/ks. Koupit zde. Poutníkova četba, 2005

Faktem je, že i přes nesčetné pokusy, které se pokoušely prokázat možnost vzniku prvního živého organismu z mořské „polévky“, nepodařilo se zatím podpořit evoluci důkazem, který by tolik potřebovala. (Biolog L. R. Croft říká, že v určitém období mnoho zastánců této teorie zkoušelo vytvořit nejrůznější směsi a lektvary, o kterých se domnívali, že byly součástí té prapůvodní kapaliny.)⁴⁶ Podařilo se však vyrobit jen pár aminokyselin, které jsou mnohem méně složité než ta nejjednodušší molekula bílkoviny, na kterých je život závislý. Jak upozorňuje Phillip Johnson, není na tom nic podivného: „Není důvod věřit, že život má tendenci vzniknout, když v polévce šplouchají správné chemikálie. I když mohou být vysoce vyspělými technikami vytvořeny kopie některých složek živých systémů, ani ti nejlepší a nejinteligentnější vědci nemohou vyrobit živé organismy z aminokyselin, cukrů a jiných chemických látek. Jak se to tedy mohlo podařit tenkrát, kdy ještě vědecká inteligence neexistovala?“⁴⁷ Dobrá otázka!

V době, kdy Darwin snil o svém „malém teplém rybníku“, biologové věděli velmi málo o biochemii nebo dokonce o mikrobiologii.

V Darwinově době se biologové domnívali, že buňka je jen „takové nic“ složené z neuspořádaných částic, na kterém není co vysvětlovat. My dnes už ale víme, že něco jako primitivní buňka neexistuje. Dokonce i Mycoplasma genitalium, bakterie s nejmenším známým množstvím genetického materiálu, má 580 000  párů chemických bází na svých 482 genech.⁴⁸ DNA v sobě nese ohromující množství genetických informací, všechna data nutná pro přesný plán toho, jak má lidská bytost vypadat, včetně uspořádání více než 200 kostí, 600 svalů, 10 000 sluchových nervových vláken, dva miliony zrakových nervových vláken, 100 miliard mozkových nervů a dohromady 400 miliard stop cév a kapilár. Všechny tyto informace jsou namačkány do součástky vážící tisíckrát méně než miliontina gramu a asi 1015 krát menší než ta nejmenší součástka stroje, který kdy člověk používal. Kdybychom vzali veškeré informace DNA nutné pro specifikaci všech druhů živočichů, kteří kdy na naší planetě žili, tyto genetické informace by se bez problémů vešly na čajovou lžičku a ještě by zbylo místo pro informace, které kdy byly napsány ve všech knihách na světě.⁴⁹ A ono se řekne „takové nic“!

Michael Denton v knize Evolution: A Theory in Crisis (Evoluce: teorie v krizi) říká, že každá živá buňka je „neskutečně složitý systém schopný se přizpůsobovat, který se podobá obrovské plně automatizované továrně“ a „plní téměř tolik jedinečných úkolů a funkcí, kolik vykonávají všichni lidé na zemi během nejrůznějších výrobních procesů.“⁵⁰ Denton dále říká, že tato „továrna“ je založena na podobných principech jako dnešní technologie, včetně umělých jazyků a jejich dekódovacích systémů, paměťových bank pro vyhledávání a zachovávání informací, elegantních kontrolních systémů řídících plně automatizovanou kompletaci jednotlivých součástek a komponent, bezpečnostní a opravná zařízení používaná ke kontrole kvality a montážní procesy zahrnující i princip prefabrikace a modulové konstrukce⁵¹. Evolucionisté po nás ale chtějí, abychom uvěřili, že tyto první živé buňky, „mnohem složitější než jakýkoli stroj vyrobený člověkem a nemající obdobu v celém neživém světě“⁵², nebyly naplánovány, ale vznikly úplnou náhodou, když větry a mořské proudy nějak smíchaly zrovna ty správné molekuly v nějaké prapůvodní tekutině.

Jak vysoká je pravděpodobnost, že se tohle stalo? Za předpokladu existence všech nezbytných komponent – což také není moc pravděpodobné – Dr. James Coppedge, odborník v oblasti statistické pravděpodobnosti, vypočítal, že pravděpodobnost náhodného sestavení jedné jediné bílkovinné buňky je 1:10¹⁶¹. Protože se odhaduje, že v celém vesmíru je pouze 10⁸⁰ atomů, potřebovali bychom 10⁸¹ vesmírů, aby se to mohlo stát. Což je tedy 10krát víc vesmírů, než je atomů v celé našem vesmíru!⁵³

Ve světle těchto údajů  už mnoho vědců upustilo od myšlenky, že život mohl vzniknout sám od sebe z neživé hmoty. Britský astrofyzik Sir Fred Hoyle řekl, že pravděpodobnost, že se něco takového nikdy nestalo, je tak ohromná, že „pohřbí Darwina i celou evoluční teorii“⁵⁴. Na jiném místě napsal: „Představa, že ... řídící program živé buňky se mohl do prapůvodní „polévky“ dostat úplnou náhodou je evidentní nesmysl.“⁵⁵ To ho vedlo k přijetí panspermie, hypotézy, která předpokládá, že první živé organismy se dostaly na Zemi z vesmíru, ať už náhodou nebo jiným způsobem; ovšem neexistuje nejmenší důkaz, který by tuto teorii podpořil. A i kdyby existoval, pořád bychom nevěděli, jakým způsobem život vznikl.

Evolucionisté obvykle trvají na tom, že i když je pravděpodobnost spontánního vzniku života tak mizivá, v tak obrovském časovém intervalu se mohlo odehrát cokoli. Ve své knize The Chemistry of Life tvrdí George Wald, vědec z Harvardu a nositel Nobelovy ceny za fyziologii, že právě tento obrovský časový interval vytváří prostor pro nezávisle existující a samostatně se organizující hmotu. „Hlavním hrdinou celé zápletky je čas. Pokud je dostatek času, může se stát cokoli – nemožné se stává pravděpodobným, nepravděpodobné se stává jistým.“⁵⁶ Richard Dawkins předpokládá, že „replikátor“, pozoruhodná a důležitá molekula se schopností produkovat své vlastní kopie, vznikla náhodou někdy v průběhu prehistorického období Země. Přiznává, že to sice je „vysoce nepravděpodobné“⁵⁷, ale v knize The Blind Watchmaker (Slepý hodinář) tuto svou myšlenku sám podporuje, když říká, že „...pokud je dostatek času, je možné cokoli“⁵⁸. Tohle je oblíbený trik evolucionistů, ale obsahuje jeden zásadní omyl – protože náhodné změny mají jak progresivní, tak i regresivní charakter, ani ten nejdelší časový úsek nemůže sám od sebe zvýšit pravděpodobnost vzniku čehokoli, pokud neexistují jiné určité důvody, aby k tomu došlo. A žádné takové důvody evoluční teorie nenabízí.

Po mnoha letech studia a publikací mnoha výzkumů došel Stephen Grocott, člen Královského australského chemického institutu, k tomuto závěru: „Obávám se, že jako vědec prostě nemohu dost pevně a rozhodně prohlásit, že spontánní vznik života není chemický nesmysl. Proto mi nezbývá žádná jiná možnost než věřit, že život byl stvořen.“⁵⁹

Co se skrývá za mýtem

Makroevoluce je svými příznivci hájena tak vytrvale, náruživě a urputně, že miliony lidí bez odborných znalostí předpokládají, že to je pravda. Jakékoli prohlášení začínající tvrzením „vědci prokázali platnost evoluce...“ jsme náchylní přijmout bez rozmýšlení, protože se nám zdá nesmyslné oponovat názorům vědců. Ale jsou nejméně dva důvody, proč bychom se takové reakci měli bránit.

Prvním důvodem je, že věda není ukončenou, hotovou věcí, ale neustále pokračujícím hledáním pravdy. Je to proces učení, při kterém se občas stává, že to, co bylo dříve označované za pravdivé, se najednou ukáže jako chybné a nesprávné. V jednom kresleném vtipu v časopise New Scientist jedna studentka reaguje na vyjádření učitele otázkou: „Jste si jistý, že je to správná odpověď?“ Na učitelovu kladnou odpověď pak dívka reaguje slovy: „Včera jste nám ale tvrdil pravý opak!“ „Ano, to je pravda“, přikývne učitel. „Ale to bylo včera. Nesmíte zapomínat, že věda dělá ohromné pokroky!“ Musíme si uvědomit, že v opravdové vědě dosud poslední vyřčené slovo nemusí být úplně poslední. Sir Karl Popper, pravděpodobně nejznámější představitel filosofie vědy, dokonce říká: „Každé vědecké tvrzení navždycky zůstává jen předběžné a provizorní.“⁸¹

Druhým důvodem je, že mnoho věcí zůstává mimo dosah vědeckého zkoumání. Věda nikdy nebude umět vysvětlit, proč vznikl svět, odkud se vzala hmota a energie, proč existují logické, spolehlivé a vzájemně si neodporující přírodní zákony a stejně tak není schopna říci nic určitého o teorii evoluce. Jak potvrzuje i přesvědčený zastánce evoluce George Gaylord Simpson, „pro každou vědeckou definici platí, že tvrzení, která nemohou být ověřena pozorováním, vlastně o ničem nevypovídají... anebo určitě nejsou vědecká.“⁸² Pro každou myšlenku či hypotézu platí, že pokud má být posuzována jako věrohodná vědecká teorie, musí být podložena událostmi, procesy nebo vlastnostmi, které se dají pozorovat nebo testovat. Vědci obvykle připojují ještě jedno vymezení – musí být možné provést pokus, jehož neúspěch by potvrdil, že teorie není správná. Evoluční teorie evidentně nesplňuje ani jedno z kritérií. Žádný člověk nemohl pozorovat, jak svět vzniká – nikdo neviděl tu první jiskřičku života, rybu měnící se v obojživelníka, obojživelníka v plaza, plaza v ptáka nebo savce. Ve skutečnosti neexistuje žádný přímý důkaz, že by přírodními procesy vznikl nějaký živočišný či rostlinný druh.  Evoluční teorie nemůže být prokázána ani výše zmíněným pokusem, protože, jak objasňuje článek v časopise Nature, „nikdo neumí vymyslet způsob, jakým by se evoluční teorie dala testovat“⁸³. Celý příběh o vývoji od molekul až k člověku je tedy jen – vymyšleným příběhem. Je vyprávěn s nadšením, zarputile obhajován a diskutován, vyzdoben tisíci a tisíci „exponáty“, ale nemá důvěryhodný vědecký základ.

Pak se ovšem vnucuje otázka: proč se nás vypravěči tohoto příběhu snaží tak vehementně přesvědčit, že je pravdivý? Najít odpověď není tak těžké a Richard Dawkins nám ji vlastně prozrazuje během programu televize BBC Soul of Britain (Duše Británie).⁸⁴ Když se ho ptali, jak vnímá fakt, že většina obyvatel ve Velké Británii věří v Boha, odpověděl: „Jsem nešťastný, že žiji ve společnosti, kde je většina lidí takhle naivních a pošetilých. Rád bych s tím něco udělal, a to je důvod, proč píšu své knihy.“ To tedy ukazuje, že i když Dawkins píše knihy o biologii, zoologii a podobných tématech, má ještě jiný, skrytý cíl. To se potvrdilo, když dodal: „upřímně si přeji, abychom žili ve společnosti, kde Bůh už nehraje žádnou roli.“⁸⁵

Dva roky po vydání knihy O původu druhů napsal Adam Sedgwick, profesor geologie na univerzitě v Cambridge: „od začátku až do konce je materialismus jeden velký, dobře promyšlený podfuk... Proč? Jsem si jistý, že jenom proto, aby nás učinil nezávislými na Stvořiteli.“⁸⁶ Julian Huxley to potvrdil v roce 1959 na konferenci uspořádané na počest stého výročí vydání knihy O původu druhů: „Darwinovým skutečným úspěchem bylo, že se mu podařilo odsunout myšlenku Boha jako Stvořitele živých organismů mimo oblast racionálního uvažování a diskuse.“⁸⁷ Od té doby se řada známých vědců - jako např. nositel Nobelovy ceny Harold Urey – otevřeně přiznali, že jejich oddanost materialismu (jinými slovy světovému názoru, který nepřipouští existenci Boha) je dovedla k přijetí evoluční teorie ne jako vědeckého názoru, ale jako víry: „My všichni, kteří studujeme vznik a původ života, zjišťujeme, že čím více se tím zabýváme, tím více máme pocit, že život je příliš složitý na to, aby se jen tak z něčeho vyvinul. My všichni ale věříme, že se tak stalo, jako článku naší víry. Věříme, že se život na naší planetě vyvinul z neživé hmoty.“⁸⁸ George Wald z Harvardu ještě bezostyšněji říká: „Pokud přemýšlíme o původu života na Zemi, existují jen dvě možnosti: stvoření nebo spontánní vznik. Další možnost není. Teorie spontánního vzniku byla vyvrácena před sto lety, takže nám zbývá pouze jedna možnost – nadpřirozené stvoření. To ale nemůžeme přijmout z filosofických důvodů; proto raději věříme nemožnému – že život vznikl sám od sebe a náhodou.“⁸⁹

Jak tyto příklady potvrzují, evoluční teorie se zakládá pouze na víře svých zastánců a chybí jí konkrétní základ, podložený faktickými důkazy. To ale znamená, že evolucionismus není věda, ale náboženství. V úvodu nového vydání O původu druhů z roku 1971 napsal britský biolog Harrison Matthews, že víra v evoluci je „naprosto srovnatelná s vírou ve stvoření“ a že evoluce je „ jen uspokojivá víra, na které můžeme založit náš výklad přírody“⁹⁰. L. T. More se zaměřuje na specifickou oblast fosilií, ale říká prakticky to samé: „Čím víc člověk studuje paleontologii, tím je mu jasnější, že evoluce je založena pouze na víře; na přesně takové víře, kterou člověk nutně potřebuje, když se setkává s obrovskými záhadami náboženství.“⁹¹ Tohle pojetí je velmi odlišné od všeobecně rozšířeného názoru, že evolu

Z knihy Johna Blancharda Evoluce nebo fikce?

kniha:https://www.poutnikovacetba.cz/poutnikova-cetba/evoluce-fakta-nebo-fikce-dr-john-blanchard.html

S přáním Božího pokoje,

vaši Jan a Iva Suchých