Odpovídá Jerry Bridges

JAKO JE VZDÁLEN VÝCHOD OD ZÁPADU

V Žalmu 103,12 čteme: „... jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti.“ Jak daleko je východ od západu? Když z jakéhokoli bodu na zemi půjdete na sever, překročíte nakonec severní pól a půjdete na jih. Neplatí to ale, když jdete na východ nebo na západ. Když vykročíte na západ a budete se toho směru držet, půjdete neustále na západ. Sever a jih se střetávají na severním pólu, ale východ a západ se nikdy nestřetnou. V jistém smyslu jsou od sebe nekonečně daleko. Když tedy Bůh říká, že od nás vzdaluje naše nevěrnosti jako je vzdálen východ od západu, znamená to, že je od nás vzdálil nekonečně daleko. Jak si ale můžeme osvojit tuto dost abstraktní pravdu natolik, aby pro nás měla v našem životě praktickou hodnotu?

V metafoře o rozsahu odpuštění našich hříchů Bůh říká, že jeho odpuštění je naprosté, úplné a bezpodmínečné. Říká, že si nevede záznamy o našich hříších. „Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí“ (Ž 103,10). Ano, Bůh to skutečně říká! Vím, že to zní příliš dobře, než aby to mohla být pravda. Přiznávám, že se téměř zdráhám psát tato slova, protože jsou tak cizí našim vrozeným představám o odměně a trestu.    

Tato velkorysá slova však pochází přímo z Bible, a vyřkl je Bůh. Jak to Bůh vůbec dokáže? Jak může přehlížet naše hříchy tak dokonale, aby mohl říct, že je od nás vzdaluje nekonečně daleko?  Jedině díky své milosti skrze Ježíše Krista. Jak víme, Bůh vložil naše hříchy na Krista, který nesl trest původně určený pro nás. Protože Kristus zemřel místo nás, Boží spravedlnost je nyní dokonale uspokojena. Bůh, aniž by slevil ze své spravedlnosti nebo porušil svůj morální zákon, nám nyní může všechno zdarma a úplně odpustit. Nyní na nás může rozšířit svou milost; může prokázat přízeň těm, kteří si sami o sobě zasluhují pouze hněv.

Proměňující milost Jerry Bridges Boží milost – potřebná ke znovuzrození, každodennímu životu i k oslavení na věčnosti Boží milost je jedním z nejdůležitějších témat v celém Písmu. Zároveň pravděpodobně patří k tématům, která chápeme nejméně. Když si uvědomíme, že náš každodenní vztah s Bohem nezávisí na našem výkonu, ale na Kristově dokonalosti, prožijeme osvobozující a radostný pocit. Nemá však jít o jednorázový prožitek. Pravda, ke které jsme dospěli, má být denně potvrzována. Právě o tom je tato kniha. . Prodejní cena: 199,- Kč.  Koupit zde. Poutníkova četba, 2006

ZA SEBE

Izajáš 38,17 poskytuje další obraz, který popisuje, v jakém rozsahu odpouští Bůh naše hříchy. Prorok o Bohu prohlásil: „... za sebe jsi odhodil všechny mé hříchy.“ Když je něco za našimi zády, nevidíme to. Je to pryč. Bůh říká, že takto naložil s našimi hříchy. Není pravda, že jsme nezhřešili nebo že jako křesťané už nehřešíme. Hřešíme každý den – dokonce mnohokrát za den. I naše největší úsilí, přestože jsme křesťané, je poznamenáno nedokonalým výkonem a nečistými pohnutkami. Bůh ale už „nevidí“ ani naši svévolnou neposlušnost ani naše pokažené výkony. Místo toho „vidí“ Kristovu spravedlnost, kterou nám připočetl.

Znamená to snad, že Bůh přehlíží naše hříchy jako příliš shovívavý, benevolentní otec, který dovolí, aby jeho dospívající děti neměli kázeň a dobré chování? Vůbec ne. Jako náš nebeský Otec se Bůh ve vztahu k nám sice zabývá našimi hříchy, ale pouze takovým způsobem, aby nám to přineslo prospěch. Nenakládá s námi po zásluze, tedy netrestá nás. Jedná s námi podle své milosti, tedy pro naše dobro.

Bůh jako morální Vládce a Soudce lidstva odhodil naše hříchy za sebe. Jako svrchovaný Panovník lidstva, který nakládá se vzpurnými poddanými, už Bůh „nevidí“ naše hříchy. A všimněte si, že naše hříchy se Bohu za záda nedostaly samovolně. Písmo říká, že je tam odhodil. Jak to může udělat a přitom zůstat spravedlivým a svatým Bohem? Znovu je odpovědí Ježíš Kristus, který nesl trest náležející nám. Slovy písně: „Co může odnést můj hřích? Nic než Ježíšova krev.“

VRŽENÉ DO MOŘE

Další působivá metafora vyjadřující úplnost Božího odpuštění se nachází v Micheáši 7,19 (Kr.). Tam Micheáš říká o Bohu: „... podmaní nepravosti naše; nýbrž uvržeš do hlubin mořských všecky hříchy naše.“ Když jsem byl námořním důstojníkem, sám jsem viděl, jak nám nějaké vybavení zmizelo v mořských hlubinách kvůli malé nehodě na lodi. Vím, co to je prohledávat hákovacími kotvicemi dno moře po celý den v marné snaze nalézt ztracené vybavení. Lodní výbava se ztratila navždy.

Stejné je to s našimi hříchy. Bůh je uvrhl do mořských hlubin, aby navždy zmizely. Nikdy nebudou vytaženy, nikdy nebudou svědčit proti nám. Stejně jako Bůh řekl, že odhodil za sebe naše hříchy, tak říká, že je uvrhne do mořských hlubin. Nespadnou přes palubu; Bůh je uvrhne do hlubin. Chce, aby navždy zmizely, protože se s nimi beze zbytku vypořádal ve svém Synu, Ježíši Kristu.

Jednou jsem slyšel někoho, kdo mluvil o svém pocitu, že už si nadále nemůže nárokovat odpuštění, které je z milosti zaslíbeno v 1. Janově 1,9: „Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.“ Zdůvodňoval to tím, že svými četnými hříchy už vyčerpal všechen „kredit“, který u Boha měl. Věřím, že mnozí křesťané takto přemýšlí, poněvadž zcela nechápou plnost Božího odpuštění v Kristu. Pokud trváme na počítání „kreditu“ u Boha, musíme brát v úvahu pouze Kristův kredit, protože my sami nemáme žádný. A jaký je Kristův kredit? Nekonečně velký. Proto mohl Pavel říci: „A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost“ (Ř 5,20).

VYMAZANÉ ZE ZÁZNAMŮ

Čtvrtým oddílem, který zdůrazňuje úplné a naprosté odpuštění našich hříchů, je Izajáš 43,25: „Já, já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu.“ Bůh zde používá dva výrazy: Vymazává naše nevěrnosti – odstraňuje je ze záznamů – a už na ně nevzpomíná.

Jeden můj přítel byl v Kanadě kvůli pubertální vylomenině usvědčen ze zločinu. Později dostal od královny milost. Pokud by někdo zkoumal, zda se v minulosti dopustil zločinu, dostal by tuto odpověď: „O této osobě nevedeme žádné záznamy.“ Na jeho záznam nebylo napsáno jen „omilostněn“. Záznam byl z kartotéky zcela odstraněn a pak byl zničen. Byl vymazán, aby ho už nikdo nikdy nespatřil. To dělá Bůh s našimi hříchy. Když uvěříte v Ježíše Krista jako svého Spasitele, Bůh odstraní váš záznam z kartotéky. Nenechá ho v ní, natož aby do něj denně přidával seznam hříchů, kterých se nadále dopouštíte, i když jste křesťan.

Bůh nejenže vymazává naše hříchy ze svých záznamů, ale navíc už na ně ani nevzpomíná. Tento výraz říká, že Bůh už proti nám nic nemá. Vymazání našich nevěrností je právní úkon. Je to oficiální milost od Nejvyššího Vládce. Nevzpomínání na ně je motivováno vztahem. Nevinná strana se úplně vzdává vědomí, že byla kdy uražena nebo poškozena. Slibuje, že vaše hříchy už nikdy nepřipomene sobě ani vám.

Jay Adams ve své knize From Forgiven to Forgiving (Od odpuštění k odpouštění) užitečně upozornil na rozdíl mezi nevzpomínáním si a zapomínáním:

Zapomínání je pasivní a je to něco, co my děláme jako lidské bytosti, jelikož nejsme                           vševědoucí. „Nevzpomínání“ je aktivní; je to slib, kterým se jedna osoba (v tomto                      případě Bůh) zavázala, že nebude vzpomínat na hříchy, kterých se ta druhá osoba vůči ní   dopustila. „Nevzpomenu“ prostě názorně říká: V budoucnosti už o těchto věcech s tebou                 ani s nikým jiným nebudu mluvit.

Bůh vymazává naše nevěrnosti a nevzpomíná na naše hříchy. Jako Svrchovaný vládce a Soudce nám odpouští. Jako poškozená strana nám odpouští a slibuje nám, že už nebude mluvit o našich hříších. Svojí smrtí pro nás Ježíš nezajistil jen Boží odpuštění, ale také nás s Bohem usmířil. Avšak jak řekl Pavel: „To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista“ (2K 5,18, kurzíva přidána). Bůh, který jednal z milosti a dal svého Syna, aby za nás zemřel, byl iniciátorem smíření.

Pokud jste uvěřili v Ježíše Krista jako svého jediného Spasitele, jste jak ospravedlněni (právní rovina), tak i usmířeni (rovina vztahů). Bůh vás už neodsuzuje. Jak řekl Pavel: „Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši“ (Ř 8,1, kurzíva přidána).  Navíc už nejste Bohu odcizeni. Bůh už není proti vám; teď je na vaší straně. Znovu uvedu Pavlova slova: „Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?“ (Ř 8,31). Obě dvě úžasné změny se uskutečnily díky Boží milosti navzdory našemu hříchu a naší vině. „A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost“ (Ř 5,20).

MILOST VŮČI OSTATNÍM

Milost nemáme jen přijímat. V jistém smyslu ji máme předávat ostatním. Říkám „v jistém smyslu“, protože náš vztah k ostatním lidem se liší od vztahu Boha k nám. On je nekonečně nadřazený Soudce a Vládce vesmíru. My jsme všichni hříšníci a jsme s ostatními na jedné lodi. Proto nemůžeme projevovat milost stejně jako Bůh, ale můžeme mít s ostatními vztah jako lidé, kteří dostali milost a přejí si jednat podle principů milosti.

Ve skutečnosti nezažijeme Boží pokoj a Boží radost, pokud nejsme ochotni předávat milost dalším lidem. Právě to učí Ježíšovo podobenství o nemilosrdném služebníku z Matouše 18,23–34. Ježíš vyprávěl příběh o člověku, jemuž byl odpuštěn dluh desetitisíce talentů (miliónů dolarů), ale který nebyl ochotný odpustit jinému služebníku, jenž mu dlužil sto denárů (pár dolarů). Nevyřčenou pravdou podobenství je samozřejmě, že Pánu Bohu dlužíme „milióny dolarů,“ zatímco ostatní nám ve srovnání s touto částkou dluží jen pár dolarů.

Kdo žije z milosti, vidí ten ohromný rozdíl mezi svými vlastními hříchy proti Bohu a přečiny, kterých se vůči němu dopustili ostatní lidé. Odpouští druhým, protože jemu samému bylo tak velkoryse odpuštěno. Uvědomuje si, že přijetím Božího odpuštění skrze Krista ztratil právo cítit se poškozený, když ho zraní někdo jiný. Uvádí v praxi Pavlovo napomenutí z Efezským 4,32:

Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.

. 

Z knihy Proměňující milost

Napsal Jerry Bridges

https://www.poutnikovacetba.cz/poutnikova-cetba/promenujici-milost-jerry-bridges.html

S přáním Božího pokoje,

vaši Jan a Iva Suchých