Můžeme svolávat Boží soud na své nepřátele?
Odpovídá Jay E. Adams
V Žalmu 83,17 se dozvídáme jeden z důvodů, proč bychom měli toužit, aby Bůh srazil nepřátele. Když se modlíme s žalmistou slovy, „pohanou jim pokryj líce,“ máme tendenci se ptát, proč? Důvodem není naše osobní nenávist nebo duch pomsty. Ani abychom se mohli škodolibě radovat nad jejich zkázou. Samozřejmě, že ne! Naší modlitbou musí být společně s žalmistou, „aby hledali tvé jméno, Hospodine“ (v. 17). Proč jsme vyučováni modlit se za Boží soud nad nepřítelem? Aby se tento nepřítel obrátil! Tato modlitba by jen stěží mohla hovořit jasněji.
„To nemohu přijmout!“ řekne moderní učenec. Například Mitchell Dahood, uznávaný odborník na ugaritštinu, který pracoval na biblických komentářích v sérii Anchor Bible Commentary, hájí názor, že modlit se za obrácení nepřítele tímto způsobem „je stěží slučitelné s logickým výkladem v rámci bezprostředního kontextu ani to není v souladu s všeprostupujícím duchem tohoto žalmu“. Zmíněný učenec navrhuje vyřešit vzniklé dilema, které on sám vytvořil, změnou textu Písma! Tady však jednáme s Božími vlastními slovy, která byla dána s konkrétním záměrem. Bůh nám zjevuje hlavní důvod, proč promlouvat tyto mocné modlitby v Ježíši Kristu: modlíme se, aby se tito lidé skrze Boží soud obrátili.
Není to snad stejný princip, který vidíme na řadě dalších míst Písma? Jak často jsme svědky, že Boží soud vede lidi k pokání! Podívejte se na příklad Saula z Tarsu, velkého pronásledovatele rané církve, který byl ve své vzpouře proti Kristu oslepen na cestě do Damašku. Bylo mu dáno pokání spolu s vírou a velké porozumění. Pavel později jakožto apoštol inspirovaný k jasnému novozákonnímu svědectví o této věci dodává:
Víme přece, že Boží soud pravdivě postihuje ty, kteří tak jednají. Myslíš si snad, když soudíš ty, kdo takto jednají, a sám činíš totéž, že ty ujdeš soudu Božímu? Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti, a neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání? (Ř 2,2–4)
Bůh opakovaně přivádí lidi k sobě skrze soud. Z této pravdy můžeme vyvodit konkrétní závěry, které nám pomohou modlit se s náležitým pochopením.
1. Žádné soužení ani žádný soud nejsou příliš veliké, jestliže způsobí, abychom hledali Pána! Žalm 83,14 naléhá: „… dej, ať jsou jako chmýří,“ což znamená bez kořenů a bez domova, unášené větrem. Nic jiného než Boží laskavost nemůže způsobit, aby tito lidé hledali Pána. Zeptejte se krále Nebúkadnesara, jestli nevedlo k velkému požehnání, když se na nějakou dobu stal podobným zvířeti. Slyšte ho, jak nakonec – po sedmi letech soudu – hledá a chválí Boha:
Když uplynuly ty dny, pozdvihl jsem já Nebúkadnesar své oči k nebi a rozum se mi vrátil. Dobrořečil jsem Nejvyššímu a chválil jsem a velebil Věčně živého, neboť jeho vladařská moc je věčná, jeho království po všechna pokolení. Všichni obyvatelé země jsou považováni za nic. Podle své vůle nakládá s nebeským vojskem i s obyvateli země. Není, kdo by mohl zabraňovat jeho ruce a ptát se ho: „Co to děláš?“ (Da 4,34–35)
David Dickinson, puritánský komentátor Knihy žalmů, měl pravdu, když napsal:
Jestliže někteří z nepřátel Božího lidu patří k Božím vyvoleným, modlitba církve proti nim připravuje cestu k jejich obrácení a nehledá nic jiného, než aby je pronásledoval soud jen do té chvíle, kdy uznají svůj hřích, obrátí se a budou hledat Boha.
Verše 15–16 Žalmu 83 vykreslují zuřící lesní požár, který nepřítele zcela vyhání z jeho země. Jak může tohle vést k obrácení žalmistových nepřátel? Příkladem právě takového soudu z poslední doby je Afghánistán – a je příkladem, který rozhodně vede ke střízlivosti. Afghánistán byl po mnoho let uzavřen vůči evangeliu a bylo v něm jen velmi málo křesťanů. Afghánci jako národ odmítli Boží dobrou zprávu, a proto v důsledku zažívali příkrý Boží trest v celé řadě forem. Nicméně obávaná a strašlivá invaze sovětských vojáků způsobila, že mnozí Afghánci utekli do uprchlických táborů mimo hranice své země. Ve zmatku a neustálých změnách těchto táborů mnozí Afghánci začali hledat Pána. Někteří z nich se nyní vracejí do své vlasti jako nová stvoření v Kristu a nesou dobrou zprávu o Ježíši Kristu ke svému vlastnímu lidu. Byli zaliti hanbou, aby hledali Pána.
Žádný soud není příliš velký, jestli žene lidi, aby hledali pravého Boha v Ježíši Kristu. Musíme se učit modlit za ničemníky naší doby s tímto pochopením. Ano, horlivě toužíme, aby byli Božími soudy dovedeni k pokání a k víře v Ježíše Krista a byli spaseni – a to i v případě našich nejhorších nepřátel!
2. Všichni prožijí buď obrácení, nebo konečné odsouzení. Možná se ptáte: „Ale co když nikdy nebudou hledat Pána?“ Se stejnou intenzitou musíme toužit po tom, aby je stihlo Boží konečné odsouzení, jestliže setrvají ve své vzpouře.
Lutherův výklad Jana 17,9 nám předkládá pečlivé vyučování a skutečnou ilustraci této modlitby za nepřátele:
Měli bychom se modlit, aby byli naši nepřátelé obráceni a stali se našimi přáteli, a jestliže ne, aby bylo jejich konání a plány odsouzeny k selhání a neměly žádný úspěch a aby zanikly a zahynuly raději oni sami než evangelium a než Kristovo království. Proto se ona svatá mučednice Anastázie, bohatá, vznešená římská paní, modlila proti svému manželovi, onomu modlářskému a strašlivému pustošiteli křesťanů, který ji uvrhl do ohavného žaláře, ve kterém musela zůstat a zemřít. Tam ležela a napsala svatému Chrysogonovi, ať se přičinlivě modlí za jejího manžela, aby se, jestli je to možné, obrátil a uvěřil, ale jestli ne, pak aby nebyl schopen naplnit své plány a aby jeho pustošení brzy skončilo. Tak se modlila k jeho smrti. Vyrazil totiž do války a už se nevrátil domů. Tak bychom se i my dnes měli modlit za naše vzteklé nepřátele, ne aby je Bůh ochránil a posilnil na jejich cestách, jako se modlíme za křesťany, nebo aby jim pomohl, ale aby byli obráceni, jestli mohou být. Nebo, jestliže odmítnou, aby jim Bůh byl odpůrcem a nepřítelem, aby je zastavil a ukončil celou hru k jejich škodě a neštěstí.
3. Je tu naděje na probuzení! Může se stát, že Bůh přinese do mnoha zemí probuzení právě skrze soud? Boží soud způsobil, aby Pána hledali i ti nejbezbožnější z lidí. Nebylo právě tohle Abakukovou modlitbou? Poté, co se dozvěděl o Božím soudu, zvolal: „Hospodine, slyšel jsem tvou zprávu; bojím se o tvoje dílo, Hospodine, v tento čas je zachovej, v tento čas je uveď v známost. V nepokoji pamatuj na slitování!“ (Abk 3,2; viz Ž 11,6; Př 25,22; Ř 12,20).
4. Konečným záměrem veškeré naší modlitby je, aby byl oslaven Bůh. Boží sláva se tyčí ve své vznešené velebnosti a klene se nad veškerým stvořením. Že Hospodin učinil vše „pro svůj záměr“, je zásadní pravdou Starého i Nového zákona. Přísloví 16,4 jasně říká, že dokonce i svévolníka Hospodin učinil pro zlý den. Boží sláva je vskutku tím nejvyšším dobrem.
…
James M. Hamilton Jr. nás ve svém komentáři ke knize Zjevení vybízí:
Pokud jste někdy přemýšleli, jestli byste se měli modlit proklínající modlitby žalmů, chci vás povzbudit, ať se znovu podíváte na způsob, jakým se modlí mučedníci, aby Bůh „pomstil“ jejich krev ve [Zjevení] 6,9–11. Samozřejmě, že byste se tyto proklínající modlitby měli modlit. Modlete se, aby Bůh buď zachránil své nepřátele, ty, kdo odporují evangeliu a Božímu lidu, a aby je přivedl k pokání. Nebo, jestliže to neudělá, aby překazil všechny jejich snahy, které mají za cíl zabránit jeho lidu uctívat Boha vírou v Krista. Modlete se, aby Bůh buď zachránil ty, kdo ničí rodiny a ubližují malým dětem, nebo aby kazil všechny jejich snahy a zabránil jim dalším ubližování. Tyto modlitby budou vyslyšeny. Modlete se, aby Bůh buď vykoupil lidi, kteří se momentálně ztotožňují s těmi, kdo jsou sémě hada, nebo, jestliže je nevykoupí, aby rozdrtil je i všechny jejich zlé plány. Bůh na tyto modlitby odpoví.
Z knihy: Válečné Žalmy knížete pokoje
Napsal Jay E. Adams
https://www.poutnikovacetba.cz/poutnikova-cetba/valecne-zalmy-knizete-pokoje-james-e-adams.html
Evangelizační kalendář Život 2026 je tu!
S přáním Božího pokoje,
vaši Jan a Iva Suchých
- Published in
