Odpovídá Jan Amos Komenský

Ať si však nikdo nemyslí, že to půjde samo a bez pozorné, usilovné a vytrvalé práce. Jestli musíme stromky roubovat, zavlažovat, podpírat, ohrazovat, stříhat i jinak ošetřovat a posilovat, aby rostly, jestli musíme dřevořezbu otesávat, vyrývat, hoblovat, řezat, vyhlazovat, čistit i všelijak barvit a zkrášlovat, jestli musíme koně, vola, osla či mezka učit tomu, čím má člověku sloužit, a jestli se i sám člověk musí cvičit v tělesných činnostech, například jíst, pít, chodit, mluvit, brát něco do rukou a něco dělat (což musí), jak by tyto vyšší a smyslům těla vzdálenější věci, víra, ctnosti a umění moudrosti, mohly přicházet samy od sebe? Je to nemožné. Nemožné (jak si podrobněji ukážeme v obecné Didaktice a částečně i jinde v této knize)! Kvůli tomu Bůh přikázal rodičům, aby vše, co patří k poznání Boha a Boží bázni, pilně vkládali svým dětem do mysli a neustále to posilovali, ať už s nimi sedí doma nebo jdou po cestě, uléhají či vstávají, jak nám to Bůh říká v Deuteronomiu 6,7 i jinde.

Informatorium školy mateřské Jan Amos Komenský Čím to asi je, že Bůh děti, ty nebeské perličky, nestvořil všechny společně jako anděly – přesně tolik, kolik jich chtěl mít, ale různě je rozděluje mezi lidi? Vzdává tím úctu lidem, aby se tak stali pomocníky svého Stvořitele při rozmnožování jeho tvorů. Nemají z nich však mít jen potěšení a radost, ale také se na nich něco napracují. Tato práce znamená vést je tak, aby byly tím, čím mají být. Rodiče tedy nenaplní své povinnosti vůči dítěti jen tím, že ho naučí jíst, pít, chodit, mluvit a oblékat se. Uvnitř těla bydlí hospodář (totiž rozumná duše), o kterého je třeba pečovat víc než o vnější chaloupku, jeho obydlí. Duše a mysl je hlavní částí člověka, takže se má předně pečovat právě o ni, aby zdárně a ušlechtile rostla. Dobře rostlá mysl je pak taková, která je osvícená nebeskou moudrostí, aby člověk znal důstojnost Božího obrazu ve svém nitru a aby ji strážil a hájil. Kéž by z našich dětí jako ze živých Božích obrazů den za dnem stále jasněji zářily paprsky jeho věčné a nehynoucí moci, moudrosti a dobroty. . Prodejní cena: 240,- Kč.  Koupit zde. Poutníkova četba, 2020

Šalomoun i Ješua Sírach ve svých knihách všude vedou k tomu, aby se mladí vyučovali v moudrosti a nebyla jim odpírána kázeň. David tuto potřebu dobře chápal, a tak se – ačkoli to byl král – vůbec neostýchal stát se učitelem dětí: „Pojďte, synové,“ říká, „poslyšte mě, vyučím vás Hospodinově bázni“ (Ž 34,12). A apoštol napomíná rodiče, aby své děti vychovávali v kázni a napomenutích našeho Pána (Ef 6,4).

Rodiče však nejsou vždycky způsobilí k tomu, aby vyučovali své děti, nebo na to kvůli různým úřadům a povinnostem, živnostem a obchodům nestačí či se o to příliš nestarají. A tak to bylo už odedávna chytře a potřebně nařízeno, že se v každé obci ustanovily jisté rozumné, zbožné a vážené osoby za učitele mládeže. Těm pak rodiče předali své děti a právo je káznit a skrze ně mohli očekávat, že budou děti dobře vzdělány. Takovým lidem se říkalo paedagogi, doctores, magistri, praeceptores atd., tj. vůdci mládeže, učitelé, mistři, velitelé atd., a místům, kde se mládež scházela k cvičení, pak auditoria, gymnasia, scholae a ludi literarii, tj. posluchárny, cvičebny, školky a herny. Těmi posledními názvy se mínilo, že cvičení mládeže je vyučujícím i vyučovaným milé a příjemné a spíš připomíná hru nebo příjemnou kratochvíli. V pozdějších dobách to však leckdy přestala být pravda a školy vůbec nebyly tím, co o sobě říkaly. Nebyly to žádné hry ani kratochvíle, ale spíš mučírny a trapírny mládeže. Zvlášť v papežských zemích, kde se na učitelskou dráhu dávali zcela nevhodní lidé, sami nevycvičení v Boží moudrosti a bázni, lenoši, opilci a sprostí i jinak nepříkladní jedinci. Takovým se svěřovala mládež, kterou pak neučili víře, zbožnosti ani mravnosti, ale pověrám, prostopášnosti a zlým návykům. V základním vzdělávání neměli a neznali žádnou metodu ani řád, a tak to do nich chtěli vpravovat a vtloukat silou, strašlivě se s nimi nadřeli a bez milosti je trápili. Památka na to zůstává v některých našich starých průpovídkách: „jako když bičem mrská, natlučeme to do něho“ atd., protože tenkrát se o žádném cvičení bez mrskání a bití vůbec nevědělo. Za doby našich otců (když byly kromě církve obnoveny i školy) se to podařilo z nemalé části napravit, ale Bůh něco ponechal i našemu věku, abychom mohli mít ještě snadnější, rychlejší a úplnější vyučování mládeže než v dřívějších časech, k Boží slávě i ke svému potěšení. V Didaktice jsme si pro to již ukázali jasné důvody i pevné základy, a když Bůh dá, potvrdí to před očima celého světa i skutkem. Nyní nám jde o to, abychom si postupně ukázali podobu takového ušlechtilého vedení mládeže, a to nejdříve v první škole, ve škole mateřské, během prvních šesti letech věku. Což uděláme ve jménu Páně.

Z knihy: Informatorium školy mateřské

Napsal  Jan Amos Komenský

https://www.poutnikovacetba.cz/knihy-j-a-komenskeho-v-jazyce-21-stoleti/informatorium-skoly-materske-v-jazyce-21-stoleti-j-a-komensky.html

Evangelizační kalendář Život 2026 je tu!

S přáním Božího pokoje,

vaši Jan a Iva Suchých