V čem tkví krása křesťanské manželky?
Odpovídá Faith Cooková
Rok před první Janinou návštěvou u dvora se Jindřich ještě jednou oženil. Když se zotavil z bolesti nad stětím Kateřiny Howardové v roce 1542, začal se ohlížet po vhodné kandidátce na její uprázdněné místo. Vyhlídky na postavení šesté manželky Jindřicha Osmého nebyly pro žádnou ženu ničím záviděníhodným, a když královy oči spočinuly na Kateřině Parrové, jistě ji naplnila zlá předtucha. Byla zralá, přitažlivá a v porovnání se ženami své generace měla též výjimečné vzdělání, takže se zdálo, že se pro takové náročné postavení opravdu hodí. Byl tu ovšem problém: byla vdaná. Pocházela ze starousedlé rodiny v hrabství Westmoreland. Jednou již ovdověla a ani nyní – jistě k značnému Jindřichovu uspokojení – se nezdálo, že její druhý choť lord Latimer bude žít nějak dlouho. Když jí krátce před manželovou smrtí král poslal nevyžádaný dar, bezpochyby se dovtípila, jaký záměr se za tím skrývá.
 |
Lady Jana Greyová
|
Lord Latimer zemřel 2. března 1543, ve stejnou dobu se však objevil jiný ctitel, který se horlivě ucházel o ruku paní Kateřiny: životem překypující a nestálý Thomas Seymour, strýc prince Eduarda. Když se jeho sestra Jana Seymourová stala anglickou královnou a dala králi dlouho očekávaného dědice, dostal se ovšem tento muž do popředí, stejně jako jeho starší bratr Eduard. Thomas Seymour neustále pásl po příležitostech, jež by mu umožnily zvětšit svou moc. Také si povšiml, že Kateřina brzy opět ovdoví a rychle se pokusil získat její přízeň, ačkoli už měla za sebou dvě manželství. Byla to ale teprve třicátnice a dosud krásná žena.
Především byla svědomitá. K Thomasi Seymourovi ji to velice táhlo a později mu řekla: „V myšlenkách jsem byla pevně rozhodnuta… provdat se spíše za vás než za kteréhokoli z mužů, jež znám.“ Jestliže ji však požádal o ruku král Anglie, rychle odsunula stranou veškeré osobní zájmy a oddaně se svěřila skomírajícímu panovníkovi. V červenci 1543 učinil Jindřich Kateřinu Parrovou svou šestou chotí – a to, jak jej sama přesvědčila, vskutku dobrou. Jeden raný historik líčí její „velkou zbožnost, krásu a zdrženlivost“ a dodává, že „krom Bible studovala královu povahu“. Být šestou ženou Jindřicha Osmého jistě vyžadovalo osobnost, která byla takového studia schopna. Jeho objemná postava, nebezpečné vředy na noze, které mu působily neustálé utrpení, a nevypočitatelné nálady jej činily agresivním, rozmrzelým a těžko snesitelným. Kateřina však byla stále něžná a ohleduplná.
Plynně hovořila několika evropskými jazyky, ovládala umění ušlechtilé konverzace a měla něžné srdce. Byla výbornou společnicí pro Jindřicha a laskavou macechou pro jeho šestiletého syna Eduarda. Dokonce i Thomas Wriothesley, jenž se měl brzy stát lordem kancléřem a nebyl nijak nakloněn reformaci, neochotně přiznal: „Jsem si jist, že Jeho Veličenstvo nikdy nemělo manželku jeho srdci příjemnější, než je ona.“ Kateřina měla vnitřní sílu, která jí umožnila splnit riskantní úkol – být manželkou panovníka schopného nechat v chvilkovém rozmaru svou královnu popravit. Ze všech dobových záznamů jasně vyplývá, že byla oddanou křesťankou, která milovala Boha a jeho Slovo. Proto mohl jeden z jejích kaplanů prohlásit: „Její vzácná dobrotivost měnila každý den v neděli, což bylo do té doby něčím neslýchaným, zejména v královském paláci.“
Se svým manželem jednala vždy uvážlivě a trpělivě; přitom se však na něj stále snažila působit, aby ve svém království podporoval náboženství pravdy. Obklopila se dvorními dámami, které sdílely její duchovní ideály. Jednou z nich byla Kateřina Brandonová, ona dívka, která se jako čtrnáctiletá stala čtvrtou chotí Charlese Brandona, dědečka lady Jany. Brandon se stal – buď proto, že tím sledoval osobní prospěch, nebo opravdu z přesvědčení – rozhodným zastáncem reformace a také Kateřina přijala s odvahou tyto evangelikální pravdy za své. Ve své duchovní horlivosti a lásce k Bohu a jeho cestám měla dokonce odvahu dát svému domácímu mazlíčku, kokršpanělovi, jméno „Gardiner“ – podle winchesterského biskupa Gardinera, který se po léta tak svědomitě snažil zlikvidovat vliv reformace i její stoupence.
Ke královninu důvěrnému kroužku stále přibývaly další oddané křesťanky, například Anna Askewová, která později za svou víru zaplatila nejvyšší cenu. Tyto urozené dámy trávily svůj čas četbou Písma a společnou modlitbou. Jindřich asi dobře věděl, co se děje, ale rozhodl se to ignorovat. Díky Kateřině byli na tato soukromá shromáždění zváni evangeličtí kazatelé jako Hugh Latimer a Nicholas Ridley, kteří již předtím, než se stala královnou, navštěvovali Hampton Court.
U Kateřiny Parrové zažil princ Eduard poprvé mateřskou lásku. A zanedlouho jí také začal říkat „maminko“. Kateřinina láska k tomuto vážnému plavovlasému chlapci byla skutečná, nepředstíraná. Aby mu poskytla ovzduší jednotné rodiny, zvala později ke dvoru i královu starší dceru Marii a zároveň přiváděla do rodinného kroužku desetiletou Alžbětu. Obě mladší královy děti si hodně odnesly z jejího vyučování, kterého se společně účastnily. Právě jí dějepisci obvykle připisují zásluhu na tom, že společníkem dr. Richarda Coxe při výchově prince a jeho starší sestry se stal sir John Cheke (pozn. 4), slavný klasický filolog, jenž byl s královým souhlasem jmenován profesorem řečtiny v Cambridgi. Podobně si sir John, další akademik se silnými evangelickými názory, přibral jako svého kolegu Rogera Aschama, který později převzal výchovu Alžběty. Touto aktivitou se Kateřina starala o to, aby vliv na Eduarda a Alžbětu získali v důležitém období jejich života mužové oddaní evangelickým zásadám. Sama dávala najevo mateřský zájem o princovy pokroky a psávala mu, když se přestěhoval do Greenwichského paláce, kde pokračoval ve studiu. Pravděpodobně z jejího podnětu dostal Eduard při vyučování za společníky další chlapce ze šlechtických rodin; tím mu umožnila těšit se z normálnějšího prostředí školní třídy. K těmto spolužákům patřili i synové Kateřiny Brandonové, Henry a Charles, kteří se oba vyznačovali vážnou povahou a velkými schopnostmi.
Je docela dobře možné, že Janina raná náklonnost ke královně Kateřině se zrodila již při její první návštěvě u dvora v roce 1544; o dva roky později, v době, kdy bylo děvčátku devět let, však už bylo jeho rodičům jasné, že pokud chtějí, aby Jana byla stále středem pozornosti, nestačí, aby Londýn jen příležitostně navštěvovala, nýbrž že jí nezbývá nic jiného než opustit svůj domov a usídlit se u dvora. Má-li vzniknout nějaká naděje, že se vdá za prince Eduarda, musí si osvojit dvorní protokol a etiketu. S tímto vědomím začali už počátkem roku 1546 konat přípravy. Výsledkem bylo, že se Jana z krásného a klidného prostředí Bradgatského parku ocitla v paláci Hampton Court mezi dvorními dámami, které obklopovaly královnu Kateřinu.
Ačkoli Kateřina věnovala mnoho času péči o krále, otevřela této nové příchozí své laskavé srdce a projevovala jí lásku a pozornost, jakou dívka nikdy dříve nepoznala. Jana na takovou náklonnost reagovala s vřelostí a brzy vznikl mezi královnou a devítiletým děvčetem pevný, blízký vztah. Poprvé za jejího krátkého života se Janě dostávalo ohleduplnosti a úcty; to pro ni byla zcela nová zkušenost.
Z knihy: Lady Jana Greyová, devítidenní královna anglická
Napsala Faith Cooková
kniha:https://www.poutnikovacetba.cz/poutnikova-cetba/lady-jana-greyova-faith-cookova.html
též jako e-kniha: https://www.poutnikovacetba.cz/e-knihy/lady-jana-greyova-faith-cookova-e-kniha.html
Evangelizační kalendář Život 2026 je tu!
S přáním Božího pokoje,
vaši Jan a Iva Suchých
- Published in
