Vědí opravdu všichni lidé, že je Bůh?
Odpovídá Robert J. Sheehan
V Bibli existují tři prameny učení, které ukazují, že žádný člověk není přirozeně ateistou. Může se rozhodnout, že se ateistou stane, nebo může převrátit svou znalost pravého Boha a uctívat náhražku, ale všichni lidé mají Bohem dané vědomí o Bohu. Toto uvědomění si Boha je způsobeno následujícím:
- Sebezjevení Boha jako Stvořitele (Ž 19,1–6; Ř 1,18–22).
Žalmista tvrdí, že nebesa vypravují o Boží slávě. Hebrejské slovo použité pro vyjádření „slávy“ v sobě zahrnuje myšlenku na váhu nebo tíhu. Váha často dodává věcem význam. Nikomu nevadí, když mu na hlavu spadne sněhová vločka, ale málokdo by byl rád, kdyby ho zasáhla komínová tvarovka! Váha spoluurčuje význam. Nebesa vypravují o Boží „váze“, vypravují o jeho významu. Je třeba si povšimnout, proč je důležitý.
Boží důležitost nezjevují samozřejmě jenom nebesa, ale všechno, co Bůh stvořil. Pavel prohlašuje, že Bůh sám sebe zjevuje skrze stvořené věci od počátku jejich existence.
Bůh sám je neviditelný, ale skrze to, co stvořil, může zjevit a zjevuje něco ze svého charakteru a významu. Zjevuje svou věčnou moc. Z okna mé pracovny vidím trávník, stromy, pole, řeku, mraky, déšť, koně, lidi, psy atd. Všechno a všichni se od sebe velice liší, jsou složití a různorodí a jsou důkazem moci svého Stvořitele a vedou nás k závěru, že před stvořením už musel být Stvořitel.
Pohled na různorodost, barvu, složitost, jednoduchost – celou paletu stvoření – odhaluje nejen věčnou moc, ale i Božství. Bůh je, ne ve své podstatě, ale ve svém stvořitelském díle, bázeň budícím Bohem. Tolik je toho stvořeno tak nádherně a tak důmyslně, že to až budí bázeň! Zde ve stvoření lze nalézt povolání k uctívání a vzdávání chvály, slávy a pocty Stvořiteli.
Není to ale stvoření samo, které vyzývá člověka, aby uznal Boží věčnou moc a božství. Stvoření nebo často opěvovaná „matka příroda“ nemá sama od sebe schopnost zjevit Boha. Je to Bůh sám, kdo o sobě dává vědět. Bůh se aktivně a bez přestání zjevuje skrze věci, které jsou stvořeny. Každý den v koloběhu přírody je novou stránkou Božího sebezjevení.
Bůh se nezjevuje nezřetelně, ale jasně. Činí přístupným to, co lze o Bohu poznat. Příjemci tohoto zjevení jsou všichni lidé. Oblast zjevení je všeprozařující jako slunce. Člověk není zanechán v pochybnostech. Bůh se dává lidem poznat ve stvoření a lidé ho znají. Mohou to zjevení potlačit, popřít, deformovat, špatně vyložit nebo jakkoli jinak s ním naložit. Přesto Boží sebezjevení ve stvoření vede k tomu, že žádný člověk není přirozeným ateistou, dokonce ani agnostikem. Lidská „neznalost“ Boha je ostudná a nepřijatelná. Je to odmítnutí zjevených vědomostí.
- Boží sebezjevení v lidské přirozenosti (Ř 1,32; 2,12–16)
Žádné z Božích stvoření není nádherněji a obdivuhodněji stvořeno než člověk. Nejsou to nicméně jeho fyzické vlastnosti, které budí největší obdiv. Je to morální síla. Na rozdíl od jakéhokoli jiného stvoření, člověk, muž a žena, je stvořen k Boží podobě (Gn 1,26–27). Tato podobnost může zahrnovat roli vlády člověka nad stvořením, jeho společenskost a další základní aspekty lidskosti, nepochybně však zahrnuje lidské mentální a morální schopnosti (Ef 4,24; Kol 3,10).
Lidé, kteří nikdy neslyšeli o Bibli a nevědí nic o Mojžíšovi nebo o Kristu, nejsou zcela bez poznání toho, co Bůh po nich chce. Nemají takový zákon, jaký byl zjeven Izraeli, a to ani jeho delší formu – Pentateuch, ani jeho zkrácenou formu – Deset přikázání, ale mají „to, co zákon požaduje, napsáno ve svém srdci“. Pro Židy konat skutky Boží znamená činit to, co Bůh požaduje (J 6,28–29). Proto mít zapsány v srdci skutky zákona znamená mít tam zapsány požadavky zákona. Všichni lidé, jak pohané, tak Židé, mají vnitřní znalost požadavků Božího zákona.
Nemusíme mít žádné pochybnosti o tom, k čemu se tyto požadavky zákona vztahují. Náš Pán nám nejenom sdělil, jaké je první a druhé největší přikázání, ale také řekl, že na nich spočívá celé zjevení Starého zákona (Mt 22,37–40). Jsou to základní principy tohoto zjevení a jeho nejpřednější povinnosti.
Všichni lidé si uvědomují, že by měli milovat Boha. Jsou to tvorové přirozeně náboženští. Všichni lidé mají též vnitřní vědomí povinnosti vůči svým bližním. Všichni mají představu o „přirozené“ spravedlnosti a „přirozené“ náklonnosti. Dokonce ani zapřisáhlý ateista si nemůže pomoct a někdy se projevuje jako člověk náboženský. Povídá se příběh o ateistovi, který prohlašoval: „Nevěřím v Boha ani nic takového. Bůh je mi svědkem!“ Vzpomeňte si, že dozorci v koncentračních táborech byli mnohdy muži, kteří milovali svou rodinu. Dokonce i kanibalové odmítají jíst blízké příbuzné a přátele! V člověku je zakódována vnitřní povinnost k Bohu a k člověku, kterou nelze vymazat. Nejsme od přirozenosti nenáboženští a nemorální. Bůh dal našemu vnitřnímu náboženskému a morálnímu cítění dva spojence: svědomí a myšlení. Svědomí pracuje v našich citech a emocích tak, že vytváří strach z následků špatných činů a lítost nad spáchaným zlem. Naše myšlení nás přesvědčuje o špatnosti nebo správnosti našich činů.
Někdo by jistě rád namítl, že člověk je především vysoce vyvinutá měňavka, kultivovaná opice nebo usazenina prapolévky, ale na křesťanovi se vyžaduje, aby přistupoval k lidem jako k bytostem ve své podstatě náboženským a morálním. Lidé mohou hlasitě vyznávat svůj ateismus a svobodu od zábran svědomí, ale tato velká prohlášení bývají často jen hloupým a prázdným vychloubáním.
…
Nezvěstujeme evangelium lidem, kteří jsou přirozeně ateisté, nenáboženští a nemorální, ale lidem, kteří přes všechna svá bezbožná prohlášení vědí, že je Bůh a že vůči němu mají jako stvoření povinnosti. Jejich chvástavý ateismus je hříchem proti vědomostem. Chtějí, abychom se k jejich dobrovolné nevědomosti připojili, ale naší úlohou není přijmout jejich vzpouru, ale ukázat na mělkost a nepravdivost jejich tvrzení … a to tak, že kazatel (zvěstovatel) trvá na tom, že každý člověk má znalost o Bohu, kterého popírá.
Z knihy Můžeme důvěřovat Bibli
Napsal Robert J. Sheehan
kniha: https://www.poutnikovacetba.cz/poutnikova-cetba/muzeme-duverovat-bibli-robert-sheehan.html
Zveme vás srdečně na Zimní konferenci Zápasu o duši a Poutníkovy četby 2026!
S přáním Božího pokoje,
vaši Jan a Iva Suchých
- Published in
