Odpovídá: John Flavel (puritán)

Uvažování o prozřetelnosti nám bude nanejvýš užitečné, až se přiblíží naše smrt.

Když umíral Jákob, mluvil o tom, jak s ním v jeho životě Bůh jednal skrze různé činy prozřetelnosti (Gn 48,3.7.15.16). Stejně tak Jozue (Joz 24). Křesťané! Hodina vaší smrti bude prosvětlena, pokud budete myslet na různé způsoby, kterými vám během celého vašeho života prokazoval Bůh svou péči a lásku.

1. Čas smrti je nezřídka časem, kdy na křesťany Satan útočí hrozným pokušením. Snaží se je dovést k tomu, aby si mysleli, že Bůh je nemiluje a že mu na nich nezáleží. Ale křesťan, který si pamatuje chvíle celého svého života, kdy Bůh vyslyšel jeho modlitby, a dal mu, co potřeboval, neuvěří Satanovým povídačkám. Řekne: „Od chvíle, co jsem se stal jeho dítětem, se o mě Bůh něžně otcovsky staral. Nikdy mě neopustil a nemohu věřit, že by to udělal nyní.“

Miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce. (J 13,1).

Že tento Bůh jest Bůh náš na věčné věky, a že on vůdce náš bude až do smrti. (Ž 48,15 Kr)

Dá-li Bůh John Flavel Kniha o Boží prozřetelnosti Jak může křesťan objevit Boží vůli v nejasných situacích? Co mu může pomoci, když Bůh pozdržuje vyslyšení modliteb? Jak může poznat, zda určitý Boží skutek má opravdu původ v Boží lásce? Jak může mít klidnou mysl, když je život plný změn? Jak může přijmout Boží vůli, když přináší velké nesnáze a trápení?  70 stran, formát A5, měkká vazba Prodejní cena: 120,- Kč ebook: 90,- Kč Koupit zde. Poutníkova četba, 2022 Video recenze:

Ve smrti se svatí svěřují do Božích rukou a vstupují do nového, za okamžik tak odlišného stavu. Kristus nám jde příkladem:

Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha. (L 23,46)

Štěpán, když umíral, řekl:

Pane Ježíši, přijmi mého ducha! (Sk 7,59)

Existují dva velmi obtížné akty víry – ten první a ten poslední. K prvnímu je třeba velké odvahy, když se člověk upne ke Kristově milosti. A k tomu poslednímu je také třeba velké odvahy, když se člověk vrhne do oceánu věčnosti s důvěrou v Kristův slib. Ale ten první je mnohem těžší než ten poslední. Ke konci života věřící už zná Krista jako věrného přítele, jehož navštívení jsou laskavá. A tak se křesťan může s velkou jistotou vrhnout do náruče Boha, se kterým na tomto světě tak dlouho mluvil a chodil!

Ve smrti Boží lidé přijímají poslední milosrdenství, kterého se jim na tomto světě z ruky prozřetelnosti dostane. Budeme muset vydat počet z toho, jak jsme nakládali se vším požehnáním, které nám Bůh dal, a jak to bude možné, pokud se nyní nebudeme snažit je nějakým způsobem uchovat?

Až budeme umírat, měli bychom těm, které zde zanecháváme, dát najevo, jak dobře s námi Bůh v životě nakládal. Jozue ve své poslední promluvě k lidu řekl:

Hle, já nyní odcházím cestou všeho pozemského. Uznejte tedy celým srdcem a celou duší, že nezapadlo ani jedno ze všech dobrých slov, která o vás mluvil Hospodin, váš Bůh. Všechno se vám uskutečnilo, nezapadlo z toho jediné slovo. (Joz 23,14)

Smrtí nám začíná život chvály a díkůvzdání. Budeme navěky v blaženosti činit to co andělé. Nepochybuji o tom, že činy prozřetelnosti, které se nás dotýkaly na tomto světě, budou součástí písně, kterou budeme v nebi zpívat. Vylaďme tedy už zde naše srdce a jazyk každodenním rozjímáním nad tím, kým pro nás Bůh je a co pro nás udělal.

Z knihy: Dá-li Bůh

Napsal John Flavel

https://www.poutnikovacetba.cz/poutnikova-cetba/da-li-buh-john-flavel.html

S přáním Božího pokoje,

vaši Jan a Iva Suchých