Přihlásit se Registrovat

Login to your account

Username *
Password *
Remember Me

Create an account

Fields marked with an asterisk (*) are required.
Name *
Username *
Password *
Verify password *
Email *
Verify email *
Captcha *
Reload Captcha

Váš košík je prázdný
Nákupní košík
Váš košík je prázdný
Získáváte dopravu ZDARMA!
Hodnota objednávky přesáhla 800 Kč.

...knihy, které nechávájí
promluvit Bibli

  • co se děje když se modlím
  • Dí li bůh
  • důvěřovat bibli
  • Evoluce
  • Navzdory temnote
  • Proměnující milost
  • Velkolepen dílo
  • vzdálení živému bohu
  • Znamenitá žena

Jak mohu účinně ovlivnit život a víru svého dítěte?

  • Published in

Odpovídá J.C. Ryle

Při výchově neustále pamatujte na váhu svého vlastního příkladu.

Poučování, rady a příkazy prospějí dítěti jen málo, pokud nejsou podpořeny příkladem vašeho vlastního života. Vaše děti nikdy neuvěří, že to myslíte vážně, a nikdy vás nezačnou ze srdce poslouchat, dokud budou vaše skutky odporovat vašim radám. Arcibiskup Tillotson moudře poznamenal: „Dát dětem dobré rady a špatný příklad, je jako ukázat jim pokýváním hlavy cestu do nebes a přitom je vzít za ruku a vést je do pekla.“

Málo si uvědomujeme sílu a moc vlastního příkladu. Nikdo z nás si v tomto světě nemůže žít sám pro sebe; vždy určitým způsobem ovlivňujeme lidi kolem nás, k dobrému či zlému, pro Boha, nebo pro hřích. Vidí naše cesty, všímají si našeho jednání, pozorují naše chování a předpokládají, že pokládáme za správné to, co děláme. A věřte mi, v žádném jiném případě nehovoří náš vlastní příklad hlasitěji než mezi rodiči a dětmi. Otcové a matky, nezapomeňte, že se vaše děti naučí více očima, než ušima. Žádná škola nenechá na dětském charakteru takové stopy jako domov. Žádný učitel jim nedokáže vtisknout do mysli zdaleka tolik, co pochytí ve vaší domácnosti. Napodobováním se děti naučí daleko víc než memorováním. Co vidí, má na jejich mysl daleko silnější účinek než, co se jim říká.

Číst dál

Ospravedlnění a znovuzrození - Charles Leiter

  • Published in

 

Utesne listy titlCharles Leiter

Co má Bible na mysli, když říká, že křesťané „zemřeli hříchu“?

Jak je možné, že spravedlivý Bůh „ospravedlňuje bezbožné“, aniž by se sám stal „nespravedlivým“?

Co je to znovuzrození? Co je ospravedlnění?

Proč všichni lidé zoufale potřebují ospravedlnění? Jestliže jsem zemřel hříchu, proč jsem jím stále postižen? Jsem jako křesťan „nový člověk“, nebo „starý člověk“ - nebo obojí?

Co má Bible na mysli, když říká, že křesťané „zemřeli zákonu“? Jsou křesťané stále otroky hříchu?

Odpovědi na tyto a mnohé další otázky se nám vyjasní, jakmile získáme biblické chápání ospravedlnění a znovuzrození. Tyto dva velké zázraky leží v samém srdci evangelia, ale i mezi skutečnými křesťany v nich panuje zmatek a neznalost. Tato kniha se pokouší v jasném biblickém světle vyložit podstatu a charakteristiky ospravedlnění a znovuzrození, aby byl Bůh oslaven a jeho děti lépe poznaly svobodu, která jim v Kristu náleží.

Prodejní cena: 240,- Kč. Koupit zde. Také jako E-kniha (120,- Kč).

 

Jak Duch svatý zkrášluje?

  • Published in

Odpovídá Michael Reeves

Duch života

On je „Pánem, dárcem života“ – to je první informace, kterou Nicejské vyznání říká o Duchu. Na počátku Duch v podobě holubice oživil stvoření a vdechl do něj život. Podobně dává Duch nový život – nejprve Ježíši v hrobě (Ř 8,11), a poté nám.

Takové prohlášení je samo o sobě velmi hluboké, neboť z něj vyplývá, že nemáme život sami v sobě. Závisíme zcela na Duchu. A pokud jsme byli takto stvořeni, o co více to pro nás platí nyní! Neboť když se Adam a Eva ve třetí kapitole Genesis odvrátili od Boha, obrátili se k smrti. Výsledkem je, že my všichni přicházíme na svět duchovně mrtví, mrtví ve svých vinách a hříších (Ef 2,1). „Smrt“ zde samozřejmě nevyjadřuje neexistenci, spíše ukazuje na to, že se naše srdce podobně jako Adamovo a Evino, odvrátila od Hospodina. Přirozeně milujeme jiné věci a toužíme po nich – obzvláště po sobě samých – a netoužíme po Bohu, po zdroji života.

To je opravdový problém, neboť se rodíme k tomu, abychom následovali svá srdce, abychom dělali, co sami chceme. Stejně jako Adam a Eva následovali žádosti svých srdcí, když poprvé zhřešili, pokračujeme v tom i my. „Člověk uvažuje v srdci o své cestě...“ (Př 16,9). Ale pokud netoužíme po Pánu života, pokud po něm naše srdce neprahnou, pak si jej nikdy nezvolíme, a musíme zůstat uvězněni ve smrti. V našem nitru se nenachází žádná naděje života. Martin Luther proto napsal, že víra v Ducha především znamená, že „vlastním rozumem ani silou nemohu věřit v Ježíše Krista, svého Pána, nebo k němu přijít. Ale Duch svatý mě povolal skrze evangelium.“

Číst dál

Jak zní známá předsevzetí Jonathana Edwardse?

  • Published in

Odpovídá David Brainerd

Když se vynikající americký teolog Jonathan Edwards po dokončení studia připravoval na službu kazatele, žil několik měsíců v domě svého otce v East Windsoru. Zde vypracoval seznam sedmdesáti předsevzetí, která se stala měřítkem jeho života. S cílem uchovat tato „Předsevzetí“ a vzhledem k tomu, že nám dávají nahlédnout do Edwardsovy metodické mysli, sebekázně a sžíravé touhy oslavovat celou svou bytostí Boha, uvádíme je zde v plném znění:

 „Protože jsem usoudil, že bez Boží pomoci nic nesvedu, pokorně ho skrze jeho milost v Kristu prosím, aby mě uschopnil uvedená předsevzetí dodržovat v případě, že jsou v souladu s jeho vůlí.

Tato předsevzetí si budu čist pravidelně jednou týdně.

  1. Rozhoduji se neustále dělat to, co podle mého uvážení přinese největší slávu Bohu a co pro mě bude dobré, užitečné a příjemné, a to bez ohledu na čas, ať už nynější nebo nespočet věků budoucích. Rozhoduji se dělat vše, co považuji za svou povinnost, a to především pro blaho lidstva obecně. Rozhoduji se činit tak navzdory těžkostem, se kterými se setkám, bez ohledu na jejich množství a jakkoli budou velké.
  2. Rozhoduji se neustále se snažit nacházet nove prostředky a způsoby, jak dosahovat výše uvedených věcí.
  3. Rozhoduji se, že pokud někdy padnu a zlhostejním natolik, že opomenu dodržet některá ze svých předsevzetí, až opět přijdu k sobě, budu činit pokání ze všeho, na co si vzpomenu.
  4. Rozhoduji se, že nikdy nebudu dělat nic malého ani velkého, ať už v duši nebo těle než to, co přináší slávu Bohu; ani se tím nestanu, ani to nebudu trpět, pokud se tomu budu moci nějak vyhnout.
  5. Rozhoduji se nikdy neztratit ani trochu času, naopak budu jej využívat tak užitečně, jak jen budu schopen.
  6. Rozhoduji se, že dokud budu živ, budu žít ze všech svých sil.
  7. Rozhoduji se nikdy neudělat nic, co bych se bál udělat v poslední hodině svého života.
  8. Rozhoduji se ve všech ohledech jednat slovem i skutkem tak, jako by nikdo jiný nebyl natolik mrzký jako já a jako bych spáchal tytéž hříchy nebo měl tytéž slabosti nebo vady jako druzí; povědomost o jejich selháních nevyužiji k ničemu jinému než k tomu, abych se sám zastyděl, a jako příležitost k vyznání svých vlastních hříchů a běd před Bohem.
  9. Rozhoduji se při každé příležitosti přemýšlet o svém umírání a běžných okolnostech, provázejících smrt.
  10. Rozhoduji se vždy, když pocítím bolest, přemýšlet o bolestech mučedníků a utrpeních pekla.

Číst dál

Patří ke zbožnosti emoce?

  • Published in

Odpovídá Jonathan Edwards

Zbožnost těch nejvýznačnějších svatých Bible byla zbožností svatých emocí. Abych tuto pravdu dokázal, budu se zabývat konkrétně třemi velkými svatými a samotným jejich Mistrem.

Nejprve budeme uvažovat nad králem Davidem, mužem podle Božího srdce, který nám zanechal živoucí podobu své zbožnosti v Žalmech. Tyto svaté písně nejsou ničím jiným než přívalem oddaného a svatého citu. V nich pozorujeme pokornou a žhavou lásku k Bohu, obdiv k jeho svaté dokonalosti a k jeho úžasnému dílu a touhu a žízeň duše po Hospodinu. Vidíme potěšení a štěstí v Bohu, něžnou a dojemnou vděčnost za jeho obrovskou dobrotu a svatou radost v jeho přízni, dostatečnosti a věrnosti. Vidíme lásku a potěšení z Božího lidu, obrovské potěšení z Božího slova a jeho přikázání, smutek pro Davidův vlastní hřích a pro hříchy ostatních a vášnivou horlivost pro Boha a proti Božím nepřátelům.

Davidova vyjádření svatých emocí v Žalmech jsou pro nás nanejvýš důležitá. Žalmy jsou nejen vyjádřením zbožnosti tak významného svatého, jakým byl král David, ale Duch svatý je inspiroval také proto, aby je věřící mohli zpívat při veřejném uctívání v době Davidově i v každé další.

Číst dál

Jak se projevovala moc Božího slova mezi indiány?

  • Published in

Odpovídá David Brainerd

26. srpna. Kázal jsem svým lidem na Jana 6,51–55:

„Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.“ Židé se mezi sebou přeli: „Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?“ Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj.“

 Po chvíli jsem se v kázání obrátil zejména k těm, kteří chovali naději, že „přešli ze smrti do života“. Vysvětlil jsem jim trvalou povahu útěchy, kterou Kristus poskytuje svému lidu a již, jak jsem přesvědčen, zahrnul i některé z přítomných. Ukázal jsem jim přitom, že už „mají život věčný“ (v. 54) a brzy dosáhnou nebe. Sotva jsem začal tímto způsobem kázat, drazí křesťané přítomní ve shromáždění se nechali pohnout citem a touhou po radosti z Krista a po stavu dokonalé čistoty. Plakali s pohnutím, a přesto radostně, a jejich slzy a vzlyky odhalily, že mají zlomené srdce, a přitom se jim dostalo skutečné útěchy a příjemných prožitků. Toto něžné, citové, pokorné a příjemné pohnutí bylo podle všeho ryzím dílem Ducha přijetí za (Boží) děti, který byl na hony vzdálen duchu otroctví, jemuž ještě nedávno podléhali. Tento účinek se od nich postupně šířil na celé shromáždění a lidé vzápětí začali projevovat úžasný zájem. Mnozí, kteří dosud nenalezli Krista jako Spasitele dostatečného ve všem, nyní překvapivě zatoužili ho najít. Bylo to vskutku příjemné a žádoucí shromáždění. Sešlo se asi devadesát pět lidi, starých i mladých, a téměř všichni byli zasaženi buď radostí v Ježíši Kristu nebo hlubokou touhou získat v něm podíl.

Číst dál

Jak máme reagovat, když prožíváme těžké věci?

  • Published in

Odpovídá Jan Amos Komenský

Truchlivý

Ale co mám dělat, když [Bůh] tak krutě nakládá se svým lidem? Zřejmě neví o všem, co se s námi děje. Jak by mohl vkládat tak nesnesitelná břemena na ty, kdo mu slouží?

Rozum

Sice se říká, že Pán Bůh je všemohoucí a vševědoucí, ale sám nevím, zda tomu věřit, když dopouští tolik zla a mnozí k němu marně volají.

Víra

To je opravdu hloupé uvažování! „Neslyší snad ten, jenž učinil ucho? Nedívá se snad ten, jenž vytvořil oko?“ Copak ten, jenž učí člověka, neví? (Ž 94,9–10).

Truchlivý

Takže o nás nedbá, ať se s námi děje cokoli. Jemu je v nebi dobře.

Víra

Nikoli, dbá a zamýšlí dobro pro ty, kdo ho milují, když je kárá a v příhodný čas se jich zastane a vysvobodí je ze všelijakých úzkostí (Ž 94,12.16).

Truchlivý

To jsou jen slova, ale skutek utek. Zakoušíme tolik hanby, posměchu, nebezpečí, strachu a úzkostí, že horší už to snad být nemůže. Přesto se nad námi nechce slitovat a nic nedbá na naše trápení, pláč a modlitby. Kéž bychom s ním mohli mluvit a zeptat se ho, jaký z toho má užitek, když s námi vede spor (Jb 10,2; 23,2–3). Kéž bychom mohli přistoupit k jeho trůnu a slyšet od něj, proč nás trápí a zda někdy obměkčí své srdce a slituje se nad námi.

Číst dál