Odpovídá Pavel Steiger

Ve 3. kapitole jsme se zabývali požadavky Písma, které nemůže přirozený člověk splnit. Připomeňme si výchozí verš: „Oni mu řekli: ‚Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě‘“ (Sk 16,31). Zde Pavel a Silas přikazují žalářníkovi: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen.“ Již víme, že přirozený, duchovně mrtvý člověk není sám o sobě schopen uvěřit v Krista, dokud jej Bůh k sobě nepřitáhne (J 6,44) a neobdaruje celistvým spasením se vším, co zahrnuje, včetně víry. Víra nepodmiňuje, nýbrž potvrzuje znovuzrození a ospravedlnění posvěcovaného Božího člověka, který svojí činnou vírou spěje k vyvrcholení, tj. k vykoupení a oslavení svého těla.

Když Pavel se Silasem odpověděli žalářníkovi: „Věř“, v podstatě řekli: „Musíš být spasen Boží milostí, abys mohl věřit, a tvá víra prokáže (nezpůsobí), že tě Bůh vskutku k sobě přitáhl.“ Boží vyvolení, tj. příčina spasení je neviditelná, viditelné je jenom ovoce spaseného (Mt 7,16). Při evangelizaci je proto důležité dovolávat se viditelného důsledku: Věř, abychom viděli ovoce, jako v žalářníkově případě. Nemůžeme se dovolávat Boží skryté příčiny, zda je dotyčný zapsán v Jeho knize života od založení světa. Při evangelizaci zveme na Beránkovu svatbu každého, jako by v knize života byl zapsán. My rozséváme, Bůh dává, nebo nedává vzrůst (1K 3,6–7). V Písmu je mnoho veršů popisujících aktivitu člověka, který již byl přitažen Otcem, jako např.: „Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou“ (Zj 3,20).

Svou slávu nikomu nedám Pavel Steiger Ve světě, který je naprosto zaplaven chápáním spasení jakožto spolupráce mezi Bohem a člověkem, může tato kniha, která vyzdvihuje spasení jako výlučný akt Boží svrchované milosti, působit jako outsider, ba dokonce podivín. Přesto při jejím čtení srdce každého Božího dítěte bude plesat radostí z poznávání našeho velkého, mocného a milostivého Boha, zjeveného v jeho Synu, Ježíši Kristu. Kniha rovněž ukazuje, nakolik se současné křesťanství odklonilo od protestantské reformace 16. století. A protože každý, byť i malý posun zpět k reformovanému chápání spásy je v současném světě velmi žádoucí, měla by tato kniha být povinnou četbou pro každého křesťana. Poutníkova četba, 2017

Číst dál

Mnozí křesťané namítají: „Jestliže je Boží vyvolení a povolání (nové stvoření) stoprocentně činné a neodolatelné, potom jsou vyvolení lidé pouhé loutky bez svobodné vůle.“ Cítíte se loutkou proto, že jste se tělesně narodili, že existujete, že jste byli Bohem stvořeni fyzicky, že vám Bůh zvolil otce, matku, barvu pleti, pohlaví, národnost, místo narození, inteligenci, nadání, vlohy, vzhled, zdraví, společenské postavení atd.? To vše nám bylo přece dáno shůry, Boží svatou vůlí, v rámci Boží obecné milosti. Byla snad čistá dívka, panna Marie loutkou, protože si ji Bůh stvořil pro ten účel, aby v jejím životě utkal člověka Ježíše? Byl snad apoštol Pavel loutkou, protože v něm Bůh stvořil nového, vnitřního člověka, účinnou nádobu k roznášení evangelia pohanům, když byl ještě posedlý aktivní nenávistí vůči následovníkům Krista? Byli snad loutkami Ábel, Noe, Abram, Izák, Jákob, Mojžíš a apoštolové? Hledal z nich snad někdo Boha, nebo si je vyhlédl Bůh? Bůh jim i nám neustále dokazuje, že Jeho svatá vůle je nekonečně nadřazena naší padlé vůli. Vůle stvoření, ať padlého, nebo znovuzrozeného, přece nemůže přesahovat vůli Stvořitele, která nemá mezí, která je transcendentní. Následující text vyvrací každou představu, že Bůh ve své svrchovanosti tvoří z lidí loutky: „Nemyslete si [farizeové], že můžete říkat: ‚Náš otec je Abraham [tělesný]!‘ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti [duchovní, zaslíbené, vyvolené potomstvo] z tohoto kamení“ (Mt 3,9).

Vykoupení Božích vyvolených svatých je v žalmech ztotožněno s Božím novým stvořením, které již věří, vidí svého Boha, proto jej chválí k Jeho slávě: „Pro budoucí pokolení je to psáno, aby lid, jenž bude stvořen [Boží svatý, vyvolený lid, církev], chválil Hospodina, že pohleděl ze svých svatých výšin, že Hospodin shlédl z nebe na zem, vyslyšel sténání vězňů [těch, nad kterými se smiloval a slitoval; Ex 33,19b], osvobodil syny smrti [Jeho vyvolené satanovy vazaly]“ (Ž 102,19–21).

Svou slávu nikomu nedám Pavel Steiger Ve světě, který je naprosto zaplaven chápáním spasení jakožto spolupráce mezi Bohem a člověkem, může tato kniha, která vyzdvihuje spasení jako výlučný akt Boží svrchované milosti, působit jako outsider, ba dokonce podivín. Přesto při jejím čtení srdce každého Božího dítěte bude plesat radostí z poznávání našeho velkého, mocného a milostivého Boha, zjeveného v jeho Synu, Ježíši Kristu. Kniha rovněž ukazuje, nakolik se současné křesťanství odklonilo od protestantské reformace 16. století. A protože každý, byť i malý posun zpět k reformovanému chápání spásy je v současném světě velmi žádoucí, měla by tato kniha být povinnou četbou pro každého křesťana. Poutníkova četba, 2017

Číst dál

Svobodná vůle podle Písma

O „svobodné“ vůli jsme již napsali mnohé. Pojďme ale o krok dál. Svobodná vůle je schopnost vědomé bytosti činit, za daných okolností, v daném kontextu, rozhodnutí, která nejsou vynucena třetí stranou. V tomto smyslu mají všichni lidé v přirozeném časoprostoru svobodnou vůli. Ale, podle Písma, duchovní prostředí, kontext, v kterém se nacházejí všichni přirození lidé, je Adam (1K 15,22a); v něm jsou všichni rodem duchovně mrtví. Naproti tomu duchovní prostředí, kontext znovuzrozených Božích lidí, je živý Kristus (1K 15,22b). Proto vůle přirozeného a znovuzrozeného člověka operují v naprosto odlišných prostředích, kontextech, za naprosto jiných okolností. Přirozená vůle v Adamovi a v tom Zlém se rozhoduje nutně opačně než vůle znovuzrozeného v Kristu. Kdyby o volbě mezi Bohem a ďáblem, dobrem a zlem rozhodovala „svobodná“ vůle v obecném, humanistickém smyslu, potom:

1. Bůh by nebyl svobodný, jelikož si nechce a ze své svaté podstaty ani nemůže zvolit hřích.

2. Znovuzrozený člověk by nebyl svobodný, jelikož si nechce ani nemůže ze své nové podstaty znovuzrození, tzn. udržování a zapečetění Duchem svatým v Kristu, zvolit hřích (zlo) jako svůj trvalý životní styl. Ďábel už není jeho otcem ani bohem. Bůh je!

3. Přirozený člověk by nebyl svobodný, jelikož si nechce ani nemůže ze své přirozené, adamovské podstaty, tzn. náležející do satanovy domácnosti, zvolit Boha (dobro). Ďábel je jeho bohem (2K 4,4) a otcem (J 8,44; 1J 3,10). Proto Bůh nemůže být na jeho volebním lístku.

„Svobodná“ vůle přirozeného člověka

Přirozený člověk je duchovně mrtvý, uvězněn na ďáblově území, které je obehnáno neprůchodnou zdí. Nemá volnost, nemá a ani nemůže mít styk s Božím Duchem. Proto je jeho „svobodná“ vůle v duchovním rozhodování vymezena jen takovým prostorem, v jakém je svým otrokářem držen: „Snad jim [přirozeným, nepoučeným lidem] dá Bůh, že se obrátí, poznají pravdu a vzpamatují se z ďáblových nástrah, do kterých se dali polapit, když podlehli jeho vůli“ (2Tm 2,25b–26).

Přirozený člověk má svobodu od spravedlnosti (Ř 6,20). Ve všem se rozhoduje v mantinelech hříchu, protože primární hřích je v tom, že setrvává mimo Krista (J 16,9). Z hlediska Písma jeho sebehumánnější a sebezáslužnější činy neoslavují Boha (1K 10,31), proto jsou nutně sebestředné, oslavují padlého člověka, jsou lidskostředné.

Svou slávu nikomu nedám Pavel Steiger Ve světě, který je naprosto zaplaven chápáním spasení jakožto spolupráce mezi Bohem a člověkem, může tato kniha, která vyzdvihuje spasení jako výlučný akt Boží svrchované milosti, působit jako outsider, ba dokonce podivín. Přesto při jejím čtení srdce každého Božího dítěte bude plesat radostí z poznávání našeho velkého, mocného a milostivého Boha, zjeveného v jeho Synu, Ježíši Kristu. Kniha rovněž ukazuje, nakolik se současné křesťanství odklonilo od protestantské reformace 16. století. A protože každý, byť i malý posun zpět k reformovanému chápání spásy je v současném světě velmi žádoucí, měla by tato kniha být povinnou četbou pro každého křesťana. Poutníkova četba, 2017

Číst dál

1. Nechtějte se zavděčit lidem

[Petr] Nejprve jídal totiž společně s pohany; když však přišli někteří lidé z okolí Jakubova, začal couvat a oddělovat se, protože se bal zastánců obřízky. Galatským 2,12

Petr jednu věc říkal, ale když se objevili křesťane z Židů, dělal něco jiného. Chtěl se zavděčit lidem. Kvůli své touze zavděčit se lidem dostal strach, že bude odhalen. Tomu, kdo se chce zavděčit lidem, více záleží na uznání od lidí než od Boha. Nehledejte lidské, ale Boží uznání a mějte pevné, jasné, biblické přesvědčení a podle něj žijte. Pak se nebudete muset bát jednat biblicky, protože bude pro vás mnohem důležitější, co si o vás myslí Bůh, než co si myslí ostatní.

2. Připomínejte si Boži slovo

Připomínám si tvé dávné soudy, Hospodine, v tom útěchu najdu. Tys má skrýš a štít můj, čekám na tvé slovo. Soužení a úzkost na mě doléhají, přikázaní tvá jsou pro mne potěšením. Hojný pokoj mají ti, kdo miluji tvůj Zákon, o nic neklopýtnou. Žalm 119,52. 114. 143. 165

Zaslíbení daná v Božím slově jsou vyzkoušená a pravdivá. Zaslíbení, která se vztahují k vám, vás obzvlášť posílí. Učení se veršů zpaměti a rozjímaní nad Písmem se nedá ničím nahradit. Bůh například použil své slovo, aby pomohl Jákobovi překonat strach ze setkaní s Ezauem a jeho čtyřmi sty muži. Jákob si připomínal ve své modlitbě Boži zaslíbení: „Hospodine, tys mi pravil: ‚Navrať se do své země a do svého rodiště a já se postarám, aby se ti dobře vedlo‘“ (Gn 32,10). Pochybuji, že se Jákob zbavil svého strachu úplně, ale natolik se zklidnil, že mohl pokračovat v cestě domů. Jestliže si i vy jako Jákob budete neustále připomínat Boži slovo, strach buď ustoupí nebo dokonce úplně zmizí!

Znamenitá žena Martha Peace Stručný komentář Jak být křesťanskou manželkou podle Božího srdce? Kniha Vám pomůže čerpat informace o poslání ženy z Bible. Jak se žena může stát požehnáním pro svého manžela i rodinu? Chcete  v souladu s Biblí zvládat obtížné životní situace jako jsou konflikty, hněv, osamělost, zármutek, strach? Poutníkova četba, 2009

Číst dál

Odpovídá: Jan Amos Komenský

Neomylné známky oddaných:

Proto se nyní podíváme, jak se chovají Bohu oddaní lidé, aby si to každý člověk vzal k srdci jako měřítka, podle kterých bude rozsuzovat sám sebe, i jako zrcadlo povinností, v nichž se má cvičit.

1. Ustavičné zabývání se Bohem

Předně je takový Boží člověk více v nebi než na zemi, více s Bohem než s lidmi. Přebývá sice v těle a na světě, ale ani v jednom ani v druhém nemá zalíbení, a tak tu na ničem nelpí. Opravdu přebývá v těle jako v chaloupce, kterou má na čas propůjčenou: aby v ní mohl pokojně bydlet podle Boží vůle, šetří si ji, opravuje, látá, podpírá a přikrývá; všechno podle potřeby, nic zbytečně. Ve světě pak bydlí jako na bojišti, na které ho postavil Bůh; vždy se dívá, odkud přichází jaký útok, udatně si počíná tváří v tvář ďáblu a jiným nepřátelům (nehájí a nebrání tělo a své pohodlí, jen hrad svědomí). Ale jeho vlastní, domovský a zamilovaný příbytek je v nebi, kde má své občanství a poklady.

2. Základ pravdy při každém zkoumání

Za druhé se zvlášť a především stará, aby znal Boží vůli a řád spravedlnosti pro všechny věci a věděl, čeho se má bez odchylek držet. Jistě nemůže trpět, aby se jeho záležitosti a slova zakládaly na nejistotách, jak tomu bývá ve světě. Jde ve všem ke kořeni, aby věděl a viděl, co k dané věci říká Boží či lidská spravedlnost, co s sebou nese nebo nenese přirozený řád, jeho povinnosti, svědomí a zákon lásky, a postupoval podle toho. Když pro každou věc nalezne pravdivý základ (jak jen to umožňuje lidská nedokonalost), stojí na něm a neustupuje z něj ani kvůli protivenství ani vábení světa.

3. Vázáni samotným Bohem a svědomím

Takový tedy nepřijímá svá pravidla, ani zákony jiných, aby něco činil nebo nečinil podle jejich či svého zalíbení. Je vázán jen svým Bohem a jeho vůlí a nechce se líbit nikomu kromě samotného Boha, protože ví, že Bohu na něm tolik záleží.

Ne že by úmyslně nebral ohledy na lidi a pohrdal jimi (protože taková Kristova pokora a tichost není). Naopak zjevně přikazuje, aby každý vycházel bližnímu vstříc, k dobru společného růstu (Římanům 15,2). I svatý Pavel o sobě říká, že se snaží všem vyjít vstříc (1. Korintským 10,33).

Ale když se nemůže zalíbit všem lidem (což nemůže nikdo), nijak ho to nesvazuje ani nermoutí: Bůh a jeho láska mu stačí. … Vezme na sebe jednu podobu, a to Kristovu, což je prostota a upřímnost, kráčí v ní přímo a všem na očích, nehledí, co se nelíbí světu, jen co se líbí Bohu; a když to dělá, spokojí se s tím.

4. Připravenost k veškeré Boží vůli

Za čtvrté si nevybírá, jak by ho Pán Bůh měl vést, co mu má dát nebo nedat, co vzít nebo nevzít, kam a k čemu ho obrátit nebo neobrátit. Jen říká: „Tady jsem, Pane Bože můj! Přikaž, co chceš, nalož se mnou, jak chceš, jen mne posilni ke všemu, co se ti zalíbí.“ A to je naše dokonalost: být pohotově připraveni plnit veškerou Boží vůli, poslušně přijímat z jeho ruky věci těžké i příjemné a být stejně ochotní nastavit záda trestu, jako natahovat ruce pro dary.

Hlubina bezpečnosti v jazyce 21. století Jan Amos Komenský Komenský se znovu ukazuje jako dobrý znalec nejen Písma samotného, ale také lidské duše, lidského života i lidského soužení. Zná dobře lidská pokušení i lidské touhy. Jeho srdce bylo srdcem pastýře Kristových beránků, který hledá pro Boží ovečky cestu na bezpečná místa, na klidné pastviny u pokojných vod. Jeho cílem je najít střed, hlubinu svého vlastního života, která může být v plnosti odhalena jenom tehdy, když všechno dospěje na své místo a neklidné srdce člověka spočine v Bohu. Poutníkova četba, 2017

Číst dál

Arthur W. Pink

Střípky poznání Boha a Střípky poznání Krista  - výhodná cena kompletu: 350,- Kč

Lze zakoupit zde.