Hořký konec heretika
- Published in
V oné době [rok 336] vedl církev v Konstantinopoli Alexandr. Byl to Boží věci oddaný biskup, jehož kvality se jasně projevily ve sporu s Ariem. Když Arius dorazil do města, lidé se rozdělili na dvě frakce a ve městě byl zmatek. Někteří trvali na tom, že je třeba přijmout nicejské vyznání, jiní argumentovali tím, že Ariovy názory odpovídají zdravému rozumu. Alexandr se tak dostal do velmi obtížné situace, zejména když Eusebius z Nikomedie vehementně hrozil, že Alexandra zbaví jeho funkce, pokud nepřipustí Aria a jeho žáky k večeři Páně… Když již nevěděl jak dál, dal Alexandr vale lidské moudrosti a hledal útočiště v Bohu, vytrvale se postil a nepřestával se modlit. Aniž by to někomu řekl, zavřel se v kostele nazývaném „Pokoj“, šel k oltáři, padl tváří na zem u stolu Páně a v pláči se vroucně modlil. Tak strávil mnoho dní a nocí. A Bůh mu dal, co tak toužebně hledal. Jeho modlitba totiž zněla: „Jsou-li Ariova hlediska správná, ať se nedočkám dne, který císař stanovil k jejich projednání. Je-li však pravá moje víra, ať Arius, jako autor tohoto zla, pocítí zasloužený trest za svou bezbožnost…“
2000 let Kritovy moci-- Martin K. Bussey (přednášející teologie, Africa International University, Keňa) |