Jak Luther hledal a našel
- Published in
Z knihy Charlese Haddona Spurgeona „Rada hledajícím“
HLAS LUTHERŮV ZNÍ v uších lidí již po pět století a zrychluje náš tep jako údery bubnů při válečném pochodu: On žije, protože byl mužem víry.
Chtěl bych ti to objasnit popisem několika událostí jeho života. Světlo evangelia pronikalo do reformátorova života postupně. Když v klášteře listoval starou Biblí, řetězem přivázanou ke sloupu, narazil na tento text: „Spravedlivý z víry bude živ.“
Podrobnosti knihy Rada hledajícím je zde.
Tato božská věta mu nedala spát, ale jen těžko mohl porozumět celému jejímu významu. Pokoj ve svém náboženském vyznání a mnišských zvycích však najít nedokázal. Neznal nic lepšího, a tak se vytrvale trestal a kál a v umrtvování těla byl tak horlivý, že ho často našli vyčerpaného a v mdlobách. Přivedl sám sebe až na samotný práh smrti. Za každou cenu chtěl vykonat pouť do Říma, protože doufal, že v Římě najde nezkaženou církev a že získá odpuštění hříchů a v římských svatostáncích všechna možná požehnání. Snil o tom, že vstoupí do města svatosti, ale našel doupě pokrytců a brloh nepravostí. Ke své hrůze slyšel lidi říkat, že jestli je nějaké peklo, Řím je postaven přímo nad ním, protože do pekla nebylo odnikud blíž než právě z něho, ale Luther dál věřil v papeže, pokračoval ve svých pokáních a hledal pokoj, ale žádný nenacházel.
