Odpovídá Jonathan Edwards

Pan Edwards by nikdy nemohl coby kazatel a spisovatel vykonat tak obrovské množství práce, kdyby nebyl nesmírně opatrný ve všech svých zvycích. V jídle a pití byl zdrženlivý a kdykoli mohl, věnoval se tělesnému cvičení. Rád jezdíval na koni v příjemném okolí Northamptonu, ale i tehdy rozjímal a dělal si poznámky. Pokud ho v noci napadla myšlenka, kterou považoval za hodnou záznamu, vstal, zapálil svíčku a zapsal si ji.

„Svůj čas si rozděloval tak přesně,“ píše jistý nejmenovaný autor, „a své schopnosti dokázal ovládat tak dokonale, že kromě dvou projevů, které si každý týden připravoval, pravidelných a příležitostných přednášek a obvyklých pastoračních povinností, si pravidelně psal své Notes on the Scriptures (Poznámky k Písmu), Miscellanies (Miscelanea), Types of the Messiah (Typy Mesiáše) a Prophecies of the Messiah in the Old Testament, and Their Fulfilment (Starozákonní proroctví o Mesiáši a jejich naplnění). V únoru 1729 zemřel pan Stoddard a veškerá péče o velkou kongregaci přešla na mladého kazatele.

V důsledku jeho neúnavných modliteb a práce a díky Božímu požehnání prožila northamptonská církev probuzení, které pokračovalo i v letech 1734 a 1735. Rozšířilo se do všech částí města a zasáhlo téměř každou rodinu. Během pár měsíců se obrátilo více než 300 lidí a celkové ovzduší města se velmi změnilo. V odpověď na žádost Dr. Colemana z Bostonu napsal pan Edwards zprávu o tom, co se v Northamptomu z Boží milosti děje. Tato zpráva se dostala do rukou Dr. Isaaca Wattse a Dr. Johna Guyse z Londýna a vzbudila takový zájem, že ji Edwards ještě doplnil, a jeho Narrative of Surprising Conversoins (Vyprávění o překvapivých obráceních) bylo roku 1736 vydáno v Londýně. Roku 1739 Edwards přednesl sérii kázání, která se později stala základem jeho slavné knihy The History of the Work of Redemption (Dějiny vykupitelského díla).

Na jaře roku 1740 se Northampton stal dějištěm druhého probuzení. Na podzim přijel do amerických kolonií významný britský evangelista George Whitefield a navštívil také pana Edwardse. Strávili spolu čtyři dny a Whitefield měl příležitost přednést pět kázání. V důsledku působivého kázání Whitefielda a Edwardse, Gilberta a Williama Tennentových z New Jersey, pana Buella z Long Islandu a pana Wheelocka z Connecticutu se probuzení rozšířilo a více než sto padesát kongregací v Nové Anglii, New Yorku, New Jersey, Pensylvánii, Marylandu, Virginii, Jižní Karolíně a Georgii prožilo velké požehnání. Tisíce lidí se obrátily a chladné, mrtvé církve se probudily k novému životu.

Deník Davida Brainerda sestavil Jonathan Edwards Brainerdovy zápisky nám odhalují příběh o působení Boží moci a milosti skrze mladého kazatele Davida Brainerda, který navzdory tělesné slabosti, stále se zhoršující smrtelné nemoci i téměř neúnosným životním podmínkám přinesl za vypětí všech sil evangelium severoamerickým indiánům a bylo mu dáno prožít na sklonku jeho krátkého života probuzení mezi těmi, pro které se obětoval. Na jeho životě můžeme vidět jako moc je pravdivé slovo: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“ (2 Ko 12:9) Kniha obsahuje též krátký životopis jednoho z nejvýznamnějších teologů Jonathana Edwardse, který rovněž stojí za přečtení a pěkné kresby Aleše Mrázka na začátku každé kapitoly. Prodejní cena: 295,- Kč.  Koupit zde. Poutníkova četba, 2014

Číst dál

Odpovídá George Whitefield

Prožívání duchovní frustrace v Klubu svatých později vyjádřené všemi jeho členy, poprvé zjevně zasáhlo Whitefielda. Příčinou byla kniha The Life of God in the Soul of Man z pera mladého Skota Henryho Scougala z předcházejícího století. Tato knížečka byla v tak přímém rozporu se vším, čemu on a jeho přátelé věřili ohledně spasení, že způsobila v jeho duši poplach. Říká:

„Skrze ni mi Bůh ukázal, že se musím znovu narodit, nebo být zatracen! Dozvěděl jsem se, že člověk může chodit do kostela, říkat modlitby, přijímat svátosti, a přesto nebýt křesťanem. Ó, jak se mé srdce zachvělo, jako ubožák, který nemá odvahu pohlédnout do svých účetních knih, aby náhodou nezjistil, že je naprostý žebrák.

‚Mám tu knihu spálit? Mám ji zahodit? Nebo ji mám podrobit zkoumání?‘ Prozkoumal jsem ji a potom jsem s ní v ruce takto oslovil Boha nebes i země: ‚Pane, jestliže nejsem křesťan, nebo jestliže nejsem skutečný křesťan, kvůli Ježíši Kristu mi ukaž, co je křesťanství, ať nakonec nedojdu zatracení!‘

Bůh mi to ukázal vzápětí, neboť když jsem pak četl o pár řádků dál, že ‚opravdové náboženství je jednota duše s Bohem a Kristus zformován v nás‘, paprsek Božského světla náhle zazářil do mé duše a od té chvíle, ale ne dříve, jsem věděl, že se musím stát novým stvořením.“

Takto probuzen Scougalovou knihou započal Whitefield své hledání takového života, o kterém se dočetl. Nevěděl ale, kde jej hledat, a klopýtal v temnotách vlastního úsilí. Přesto po pár měsících zjistil, že jeho stezku osvěcuje světlo milosti a Bůh ho vede k sobě.

Jeho prvním krokem bylo ještě větší tělesné odříkání, které se okamžitě setkalo s odporem. Jeho příbuzní v Gloucesteru „byli vážně znepokojeni a pojali proti němu silnou zaujatost“, Mistr koleje mu vyhrožoval vyloučením, studenti na něj házeli špínu a „jiní mu odepřeli plat“ za jeho servitorské služby. Dokonce i někteří členové Klubu svatých si mysleli, že zachází až příliš daleko, a začali se za něj stydět. On však zůstával nepohnut a mluvil o své ochotě trpět, a dokonce i zemřít pro Krista.

Zaplaven strachem ze zatracení a frustrací z toho, že spásu nemůže nalézt, zmocnily se ho podivné a strašné pocity.

„Veškerá útěcha mi byla brzy odejmuta a duši zaplavila strašlivá bázlivost a děs. Zvláště jednoho rána, když jsem vstával z postele, ucítil jsem neobvyklý vjem a tíhu na prsou, provázenou vnitřní temnotou…

Číst dál

V Poutníkově četbě chystáme vydání knihy o Velkém probuzení 18. století.  

Právě vychází nová kniha o době, kterou by si přál zažít každý křesťan, o době „velkého probuzení“ – George Whitefield – život a doba velkého evangelisty probuzení osmnáctého století“.

Neobyčejný životní příběh George Whitefielda a jeho blízkých přátel, mezi které patřili nám dobře známí bratři John a Charles Weslyovi. Všichni bojovali nejprve za vlastní porozumění Božímu slovu, zvlášť evangeliu, a když byli z Boží milosti obráceni, kázali slovo všude tam, kam je Pán poslal. Jejich službu provázelo neobyčejné působení Ducha svatého projevující se až hromadným obracením hříšníků ke Kristu – Bůh konal své dílo s velikou mocí, jakou si v dnešní době ani nedovedeme představit.

Knihu jsme plánovali vydat 15 let. Dalších 10 let trvalo její překládání a příprava. Nyní je připravena k odeslání do tiskárny. Jedná se o první díl ze dvou. Vidíme v tom velikou Boží milost, že se českým, moravským a slovenským čtenářům dostane povzbuzení Pánovou milostí zjevenou v historii církve, aby jednali se stejným zápalem pro evangelium v dnešní době jako naši předchůdci ve víře.

Kniha má 616 stran. Náklady na knihu byly velmi vysoké. Proto by nám velmi pomohlo při rozhodování, kolik kusů máme vytisknout, kdybychom měli lepší představu o tom, jaký zájem o knihu bude. 

Rádi bychom vás poprosili, pokud o knihu máte zájem, o její předobjednávku.

Stačí nám napsat email na adresu: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., případně knihu přímo objednat zde:

https://www.poutnikovacetba.cz/poutnikova-cetba/george-whitefield.html

Kniha by měla být vytištěna v průběhu července, DV.

Moc děkujeme!

S přáním Božího pokoje,

vaši Jan a Iva Suchých

George Whitefield Život a doba velkého evangelisty probuzení osmnáctého století, I. díl napsal Arnodl Dalimore Proč bychom se tedy měli začíst do životopisu George Whitefielda? Za prvé je Whitefieldův život poutavým příběhem, který téměř nemá obdoby. Od svých 24 let, kdy vedl největší shromáždění, jaká kdy Amerika viděla, až do své smrti o 30 let později, naslouchal jeho hlasu celý anglicky mluvící svět. Vládne všeobecná shoda, že byl největším kazatelem 18. století a J. C. Ryle o jeho výjimečném kazatelském obdarování napsal: „Věřím, že žádný Angličan, ať už živý či mrtvý, se mu nikdy nevyrovná.“ Za druhé se kázání George Whitefielda stala proměňujícím vlivem historické epochy, která formovala dějiny Británie a Spojených států. Povstalo hnutí, při němž se probudilo dosud spící učení reformace. Zapomenuté pravdy kázané pod širým nebem pozvedly Anglii i jednotlivé americké kolonie, utvořily národní náboženské vědomí, prolomily náboženskou mrtvolnost Skotska a učinily z Walesu národ vychovaný na Bibli, a to vše bylo úzce spjato s působením Whitefielda. Z jeho věrné služby má dodnes užitek celý křesťanský svět. Za třetí nám Whitefieldův život, který začal v době obrovské náboženské lhostejnosti a skepticismu, poskytuje neobyčejný studijní materiál k průběhu křesťanského probuzení, které je co do velikosti snad druhé hned po apoštolské éře. Skryté prameny velkého evangelikálního probuzení nespočívaly v lidech ani v době, kdy se odehrálo, ale z Boží milosti v novém vylití Ducha svatého do srdcí a myslí lidí. Proto i my v dnešním světě máme naději, že se zvěst evangelia o odpuštění hříchů a novém životu v Kristu Ježíši bude šířit, dokud trvá doba milosti. Koupit zde. Ukázka z knihy zde. Poutníkova četba, 2026

Odpovídá Štěpán Rucki

Na této konferenci bychom si měli také odpovědět na otázku, vůči komu či vůči čemu bychom se měli pomocí reformačních solas v dnešní době vymezovat. Je to stále vůči římskokatolické církvi jako za dob reformace? Odpověď je ano, protože oficiální doktrína katolické církve, jak je formulována základními věroučnými dokumenty (např. katechismem), se v principech nijak zásadně nezměnila. Nicméně si myslím, že v současné době toto vymezení platí do značné míry také vůči mnohým proudům v protestantské větvi křesťanství, a to i v dnešním tzv. evangelikálním světě. Je třeba si uvědomit, že byl původní historický obsah slova evangelikální (evangelický) změněn a jeho hodnota byla naprosto zdevalvována. Obrazně řečeno, obchod s cenným zbožím byl přeměněn na krám s brakem.

V mém krátkém příspěvku nemám šanci postihnout všechny oblasti, kde byly principy reformačního učení vyprodány. Pro stručnost budu jmenovat jen několik z nich:

Soli Deo Gloria Sborník Zimní konference 2011. Soubor pěti kázání na téma pěti "Solas", jako klíčových hesel, která charakterizují směřování církve nejen za reformace, ale i dnes. Pět „Solas“ je pět latinských frází, které vznikly během protestantské reformace v 16. století. Tato hesla výstižně shrnují základní principy reformační teologie jako protiklad k učení tehdejší římskokatolické církve. Latinské slovo „solus“ „sola“ znamená „pouze“, „jedině“. Jedině Písmo, jedině Kristus (jedině v Kristu), jedině milostí, jedině vírou a jedině Bohu sláva – to je pět pilířů reformace, o nichž reformátoři byli přesvědčení, že představují základ křesťanské víry a praxe. Tehdejší „solas“ byla namířena proti učení a praxi dominantní římskokatolické církve. Jsou tyto reformační základy relevantní ještě v dnešní době? Jestliže ano, pak je otázkou, proti komu či čemu jsou tyto pilíře vymezující v dnešní době. Konference Zápasu o duši a Poutníkovy četby byla v roce 2011 věnována reformačním základům evangelikalizmu. Příloha: Cambridgeská deklarace konfesních evangelikálů Koupit zde. Poutníkova četba, 2011

Číst dál

Odpovídá Aleš Franc

Velký spor

Adventisté často biblickou doktrínu, kterou křesťané označují jak „vzpouru“ nebo „pád“, nazývají „Velký spor“ nebo též – s Neslsonovou licencí – lidověji „Hvězdná válka“. Velký spor je převzat z pera Ellen Whiteové, které byl zjeven v jejích častých viděních a jako dogma je téměř mechanicky v nejrůznější věroučné literatuře reprodukován dodnes. Jeho pochopení je proto klíčem k uchopení celé adventistické nauky, resp. jejího pojetí dějin lidstva a dějin a pořádku spásy.

Historie a teologie adventismu Aleš Franc Kniha se zabývá popisem historického adventismu a Církve adventistů sedmého dne (CASD), a to jak ve světovém významu, tak s přihlédnutím k situaci v České republice. Autor přibližuje šíření adventismu z míst jeho historického vzniku, Spojených států amerických, respektive z doby působení americké prorokyně a hlavní postavy raného, a potažmo i současného adventismu, Ellen Gould Whiteové. Její krátký životopis, včetně důležitých zjevení a proroctví, které konstituovaly a věroučně formovaly CASD do dnešních dnů přináší čtenáři hlubší vhled do celé problematiky. Kniha klade důraz zejména na profétický, apokalyptický charakter eschatologie CASD, který je do dnešních dnů pro adventisty zcela zásadní. Ten je podstatou i věroučných rozdílů, důrazů i nuancí, pro které se adventisté sami považují za církev věrného ostatku, jež má být svědectvím pravé zbožnosti a správného učení pro ostatní křesťanské církve v době nadcházejícího apokalyptického kataklyzmatu. Učení CASD je tu proto, kromě jeho kompilace, podrobeno i biblickému posouzení v rámci Starého i Nového zákona s důrazem na historickou, a zejména pak evangelikální tradici. Koupit zde. Poutníkova četba, 2016

Číst dál

Odpovídá John G. Reisinger

Slyšeli jste, že bylo řečeno: „Oko za oko a zub za zub.“ Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou. (Mt 5,38–39)

Jak máme chápat Kristovo učení v Kázání na hoře, co se týče našeho současného vztahu k mojžíšovskému zákonu? Staví Kristus své učení ve výše uvedených verších v nějakém smyslu do kontrastu s mojžíšovským zákonem, nebo pouze odhaluje zkreslený výklad mojžíšovského zákona ze strany farizeů? Máme jako křesťané naléhat na naši vládu, aby do dnešního zákona země zavedla systém spravedlnosti  „oko za oko a zub za zub“, který dal Bůh Izraeli? Někteří by odpověděli „ano“, protože věří, že je součástí neměnného Božího morálního zákona. Jak tedy můžeme takový systém smířit s Kristovými slovy o nastavení druhé tváře v Kázání na hoře? Skutečně Kristus stanovuje nový systém norem pro osobní jednání, nebo je to falešný závěr, k němuž se dospělo nesprávným pochopením toho, co měl vlastně na mysli, když říkal Já však vám pravím?

Já však vám pravím John G Reisinger Pán Ježíš ve svém kázání na hoře šestkrát říká: Já však vám pravím (Matoušovo evangelium, 5. kapitola). Význam této věty je předmětem sporů mezi mnoha upřímnými křesťany. Předkládá Ježíš Kristus pravý význam Mojžíšova zákona, protože ho farizeové překroutili anebo přináší lepší zákon, zákon lásky? Jako věřící žijící pod novou smlouvou musíme vzhlížet k Ježíši Kristu jako ke konečnému zjevení Božího charakteru a vůle a dovolit mu, aby sám stanovil normy, které charakterizují život Božího lidu. Musíme brát vážně Otcovo poselství: „Toto jest můj milovaný Syn, toho poslouchejte“ (Marek 9,7). Koupit zde. Poutníkova četba, 2026

Číst dál