Život Jana Amose Komenského byl plný těžkých okamžiků, všelijakého duchovního i tělesného utrpení a životních zkoušek. Postupně přišel o rodiče, manželky, děti, vlast, viděl utrpení svých přátel a spoluvěřících, zdecimovaný český národ a vytušil nadcházející úpadek církve.

Z této tavící pece utrpení vychází přečištěné zlato povzbuzení, které není vyjádřeno lacinými slovy, jaká často slýcháváme, ale pramení ze zvěsti Písma svatého, které především svědčí o utrpení Pána Ježíše Krista na kříži. Protože Boží Syn, Ježíš Kristus, zažil nejhorší ponížení a utrpení vzhledem k majestátu, který opustil, když se pro nás stal člověkem, aby byl na lidském těle potrestán hřích, má pro nás ta nejlepší slova útěchy a povzbuzení i pohotovou pomoc, abychom mohli překonat všechny životní strasti.

Na koho jiného by měl Jan Amos ve svém poselství směřovat naši pozornost než právě na Pána Ježíše Krista? Činí tak s moudrostí nabytou životními zkušenostmi a s jistotou, protože ví, komu uvěřil.

Prodejní cena: 380,- Kč. Do Vánoc 2024 pouze 270,- Kč.

Koupit zde.

Odpovídá Robert J. Sheehan

Když zaměříme pozornost k Izraeli, mohli bychom si položit následující otázku: Co bylo tak úžasné na Izraeli, že jej Bůh miloval zvláštním způsobem a požehnal jej takovým způsobem, jakým nepožehnal žádný jiný národ? Třeba to bylo jejich množství. Do Egypta prchla hrstka sedmdesáti lidí a než byli vyvedeni z egyptského otroctví, stali se dvoumilionovým národem! Opravdu Bůh kalkuloval s velikostí národa? Považoval Izrael za dostatečně velký, aby jeho jméno uvedl ve známost ostatním národům na zemi, a proto jej přijal za vlastní? Ne, Bůh nejednal na základě čísel. V Deuteronomiu 7,7–8 tento princip popírá:

Nikoli proto, že byste byli početnější než kterýkoli jiný lid, přilnul k vám Hospodin a vyvolil vás. Vás je přece méně než kteréhokoli lidu. Ale protože vás Hospodin miluje a zachovává přísahu, kterou se zavázal vašim otcům…

Nešlo tedy o to, že do Egypta odešlo jen několik členů jedné rodiny, kteří byli mimořádní. Starozákonní Izraelité se učili říkat: „Můj otec byl Aramejec bloudící bez domova“ (Dt 26,5). Z tohoto kočujícího nomáda vzešel izraelský národ, který nebyl zrovna nejpočetnější. Na počátku bylo sedmdesát členů jedné rodiny, ale Bůh nalezl potěšení v tom, že Izraeli prokáže svou milost.

Odpovídá Martyn Lloyd-Jones

Evangelikál klade obrovský důraz na znovuzrození. Představuje pro něj nepohnutelný základ: nový počátek, zrození z Ducha, nový život v Kristu, účast na Boží přirozenosti. Vím, že to zde nemusím zdůrazňovat. Sami zjistíte, že když lidé přestávají být evangelikály, kladou stále menší důraz na obnovení, a stále větší důraz kladou na působení lidské vůle a na rozhodnutí jednotlivce. Avšak evangelikál vše posuzuje z hlediska obnovení, které působí Bůh. Říká: „Milostí Boží jsem to, co jsem,“ a nevychází z údivu. To je typický evangelikál, ale to není vše, ještě je třeba něco dodat.

Odpovídá Faith Cooková

Ve dnech, kdy byla Anne na vedení domácnosti a usměrňování dětí sama, naučila se z každodenních zkušeností mnoha praktickým lekcím. Stávalo se, že nevěděla kudy kam: Co dělat? Ke komu se obrátit o pomoc, když se její rodiče, Thomas a Dorothy Dudleyovi, odstěhovali.

V takových dobách samoty objevovala Anne ve svém Bohu pro sebe nejvyššího pomocníka a rychle dospívala k závěru, že jeho moudrost je nekonečně lepší než ta nejlepší pozemská rada. Bůh jako nebeský Otec dokonale věděl, jak se má jednat se svými dětmi, i když jsou svévolné a tvrdohlavé. Anne se tak při káznění vlastní rodiny z jeho trestů naučila, že i ona musí ve své přísnosti rozlišovat podle založení toho kterého dítěte.

Různé děti mají různé povahy: některé jsou jako maso, které před zkažením neuchrání nic jiného než sůl, jiné zas jako jemné ovoce, které se nejlépe uchová pomocí cukru. Moudří jsou takoví rodiče, kteří svou výchovu dokáží přizpůsobit povaze dětí.

1. Úvod (Verše 1–3)

První kapitolu knihy Zjevení tvoří sedm snadno rozpoznatelných částí. Úvod pokrývá první tři verše. Obsahuje název knihy, výrok o jejím původu a první blahoslavenství. Název knihy je: „Zjevení Ježíše Krista.“ To znamená, že je zjevením či odhalením Božího plánu pro historii světa, a obzvláště pak církve. Tato kniha je proto přímým sdělením od Boha a nepochází z žádného lidského zdroje. Je nazvána Zjevení Ježíše Krista, protože Ježíš Kristus ji ukázal Janovi a skrze něj církvi.

Všimněte si různých článků řetězu původu a sdělení knihy. Nejprve je zde Bůh. Čteme: „které mu dal Bůh“. Byl to Bůh, kdo vysoce vyvýšil prostředníka a svěřil mu vládu nad světem ve prospěch a v zájmu církve (1 K 15,24–28; Fp 2,9). Bůh také dal prostředníkovi plán pro historii světa a církve (Zj 5,1.7). Bůh mu dal tento plán, aby ho v obecných principech oznámil svým služebníkům. Tento plán se týká věcí, které musí brzy nastat. Začnou se dít ihned.

Za druhé, je tu Ježíš Kristus. Kniha není Janovým zjevením. Je Ježíšovým zjevením. Ježíš zjevuje tento plán své církvi a jako prostředník usazený na trůnu ve slávě způsobuje, aby se plán naplnil v historii. To on vládne shůry.

Za třetí, je tu jeho anděl. Ježíš poté pověřuje svého anděla, aby vedl Jana a prostřednictvím vidění mu ukazoval jednotlivé prvky plánu, které mu má zjevit. Andělský průvodce ukazuje Janovi vidění nebes; poté vidění země, divočiny a nových nebes a země.

Za čtvrté, je tu Ježíšův služebník Jan. Jde o apoštola Jana. Jan si svá vidění nenechal pro sebe. „Vydal svědectví o slovu Božím a o svědectví Ježíše Krista, o všech věcech, které viděl.“

Za páté, je tu čtenář nebo lektor: „Požehnaný je ten, kdo čte.“ Knihy se (v Janově době) musely přepisovat rukou, takže jich bylo jen málo a byly velmi drahé. Kromě toho, mnozí křesťané neuměli číst. Proto byl ustanoven lektor, aby lidu shromážděnému k uctívání četl. Lektor, který četl s věřícím srdcem, je označen za požehnaného. Tohle je první ze sedmi blahoslavenství.

Za šesté, jsou zde ti, kdo slyší a dodržují slova tohoto proroctví. Všichni věřící, kteří slyší a studují tuto knihu s náležitým postojem srdce, jsou prohlášeni za požehnané a blažené. Pamatujte, ten čas je blízko; předpovědi se začínají ihned naplňovat.