Podíl Martina Luthera na církevní reformaci nepochybně patří mezi významné milníky dějin Božího lidu. Svědčí o Bohu, který si do služby nepovolává bezchybné a neomylné lidi, nýbrž obyčejné hříšníky, jimž daruje svou milost a odpuštění. Hříšníky, které posvěcuje, aby se stali nástroji k plnění jeho vůle – spásy hynoucích duší. Luther pochopitelně nebyl tím, kdo reformaci zahájil. Zveřejnění Lutherových 95 tezí nebylo prvním reformačním krokem středověku. Kořen reformace začal růst mnohem dříve – za Jana Viklefa v Anglii či Jana Husa v Čechách. Martin Luther se ve skutečnosti původně nehodlal pouštět do celkové reformace církve. Neusiloval o získání vlivu, nechtěl se stát známou osobností, nepřál si zakládat novou církev či sbory. Události ale brzy nabraly jiný směr a Luther, poslušen Božího vedení, zdvihl pochodeň svých předků, aby z jejího světla rozdmýchal oheň, který pročistil celou tehdejší Evropu. Oheň, jehož plameny planou, hřejí a osvěcují církev až do dnešních dnů. Oheň Božího slova a pravdy evangelia, která stále zachraňuje hříšníky a posvěcuje Boží lid!

ROLAND H. BAINTON (1894–1984)
Přední odborník na dějiny reformace. Univerzitní studia absolvoval na Whitman College a na Yale University. Čtyři desetiletí působil jakvo profesor církevních dějin na Yale Divinity School. Mimo několika oficiálních bakalářských a doktorských titulů obdržel také řadu čestných titulů z několika různých univerzit a seminářů (např. Meadville Theological Seminary, Oberlin College, Gettysburg College). Napsal více než 30 knih s křesťanskou tematikou, které obsahují mnohé ilustrace vycházející z Baintonovy osobní sbírky středověkých a renesančních kreseb, dřevorytů a rytin.