Nová smlouva: komu Pán Bůh odpouští?
Jak teologie smlouvy, tak dispenzacionalismus se shodnou s teologií nové smlouvy, že všem křesťanům nové smlouvy jsou plně odpuštěny hříchy, takže tomuto bodu nemusíme věnovat mnoho času. Je to jasné učení Jeremjášova novosmluvního zaslíbení:
„Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat.“ (Jr 31,34)
Zapomenout je pasivní záležitost, ale „nepřipomínat“ je aktivní. Chvála Bohu!
Teologie nové smlouvy se však od smluvní teologie liší v tom, jak chápe Jeremjáše, když říká, že ve společenství nové smlouvy „už nebude každý učit svého bližního a každý svého bratra říkat:
‚Poznávejte Hospodina!ʻ Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův“ (Jr 31,34).
Teologie nové smlouvy věří, že všichni v novosmluvním společenství znají Hospodina. Všichni jsou v novosmluvním společenství věřícími. Smluvní teologie obvykle věří, že se novosmluvní společenství skládá z věřících a jejich neznovuzrozených dětí.
 |
Úvod do teologie nové smlouvyProč je tedy teologie nové smlouvy důležitá? Proč je nezbytná? O co jde? Jde o Ježíše.
|
Před svým velkým novosmluvním zaslíbením zaznamenává Jeremjáš následující výrok:
„V oněch dnech už nebudou říkat: ‚Otcové jedli nezralé hrozny a synům trnou zuby,ʻ nýbrž každý zemře pro vlastní nepravost. Každému, kdo jí nezralé hrozny, budou trnout zuby.“ (Jr 31,29–30)
Jeremjáš zde naráží na „kmenovou“ povahu staré smlouvy. Za staré smlouvy bylo poznání Boha lidmi do značné míry závislé na určených vůdcích. Jak šli vůdci, tak šel lid.
Nová smlouva neměla mít tuto „kmenovou“ strukturu. Celá smluvní struktura bude nahrazena novou. Starozákonní společenství bylo „smíšeným“ společenstvím, které se skládalo z opravdových věřících i nevěřících. Duch byl ve staré smlouvě dáván pouze selektivně a dočasně, většinou na určené vůdce (proroky, kněze a krále). Například Bůh povolává Besaleela a naplňuje ho svým Duchem, aby mu umožnil pomáhat při stavbě stánku a všech jeho prvků (Ex 31,2; 35,31; 36,1; srov. s Chíramem v 1Kr 7,13–14). To neznamená, že by Boží Duch nikdy nepůsobil na starozákonní ostatek. Bůh umožnil ostatku Izraele, aby důvěřoval jeho smluvním zaslíbením, ale nebyli obýváni Božím Duchem.
V nové smlouvě však všichni poznají Pána. Jak píše James Hamilton: „Pod novou smlouvou nebude mít Bůh kmen kněží, kteří by sloužili zbytku jeho lidu, ale jeho lid jako celek bude královstvím kněží (Ex 19,6; 1Pt 2,9; Zj 1,6).“ Na rozdíl od staré smlouvy jsou v nové smlouvě všichni obýváni Duchem. Mojžíš toužil po dni, kdy budou mít všichni dar Ducha. V Numeri 11,29 se píše:
„Ale Mojžíš mu řekl: ‚Ty kvůli mně žárlíš? Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci! Kéž by jim Hospodin dal svého ducha!ʻ“
Starozákonní Písma jsou plná zaslíbení o nadcházejícím dni, kdy vylije Duchem pomazaný Král Ducha v hojnosti. Nový mesiášský věk bude věkem Ducha. Vezměme si následující pasáže:
Ezechiel 11,19 – „A dám jim jedno srdce a vložím do jejich nitra nového ducha, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa.“
Ezechiel 36,25–27 – „Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model. A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich.“
Izajáš 32,14–17 – „Neboť palác zchátrá, hluk města ustane. Návrší se strážnou věží budou navěky jeskyněmi, budou obveselením divokých oslů a pastvinou stád. Až bude na nás vylit z výše duch, poušť se stane sadem a sad bude mít cenu lesa. I na poušti bude přebývat právo a v sadu se usídlí spravedlnost. Spravedlnost vytvoří pokoj, spravedlnost zajistí klid a bezpečí navěky.“
Izajáš 44,3 – „Já vyleji vody v místa zprahlá žízní, bystřiny na suchou zemi. Já vyleji svého ducha na tvé potomstvo a své požehnání na ty, kteří z tebe vzejdou.“
Jóel 3,1–2 – „I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění. Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha.“
Tato zaslíbení se naplnila o letnicích, a ne dříve. Duch je darem posledních dnů. Letnice otevřely novou etapu dějin vykoupení. Víme to z některých důležitých slov v evangeliu podle Jana. V Janovi 7,39 Jan napsal: „To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven.“ V Janovi 14,17 Ježíš říká, že víme, že učedníci znají Ducha: „Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.“ V Janovi 15,26 Ježíš říká, že učedníkům pošle (budoucí čas) Přímluvce. V Janovi 16,7 se píše:
„Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám.“ Tato slova jsou důležitá a užitečná. Podle Ježíše a Jana ještě nebyl Duch vylit. V učednících ještě Duch nepřebýval. Naplnění Duchem započalo až po letnicích.
Nová smlouva byla zahájena Ježíšovým životem, smrtí a vzkříšením, vylitím Ducha o letnicích a zničením Jeruzaléma v roce 70 n. l. Ježíš a autor listu Židům vztahují velké zaslíbení nové smlouvy z Jeremjáše 31 na církev. V Židům 8 autor cituje toto zaslíbení v plném znění a poté dodává:
„Když Bůh mluví o nové smlouvě, říká tím, že první je zastaralá. Co je zastaralé a vetché, blíží se zániku.“ (8,13)
Z toho, co jsme dosud řekli, vyplývají zřejmé důsledky pro službu místní církve. Pokřtěni mají být pouze věřící v Ježíše. Společenství nové smlouvy se skládá pouze z těch, v nichž přebývá Duch. Církev má být církví věřících. Neexistuje žádný biblický precedens pro to, aby v novosmluvní církvi existovalo smíšené společenství věřících a nevěřících. Všem je plně odpuštěno a jsou obýváni Božím Duchem.
Z knihy A. Blake Whitea Úvod do teologie nové smlouvy
kniha:https://www.poutnikovacetba.cz/poutnikova-cetba/uvod-do-teologie-nove-smlouvy.html
e-kniha: https://www.poutnikovacetba.cz/e-knihy/uvod-do-teologie-nove-smlouvy-e-kniha.html
S přáním Božího pokoje,
vaši Jan a Iva Suchých
- Published in
